Hradecká sova 2010

JTHTN Reportáž - Hradecká Sova 2010

Na letošní Sovu se ze základního složení vypravili jen Filda - Já, Katka - Tam a Tomča - Našroubuju. Sestavu doplnila Daniela - Dám, která s námi šla už dvě hry (Tmou a Matrix). Pátý člen, náhradník Jarek, bohužel onemocněl, zůstali jsme tedy ve čtyřech. Markéta se místo mozkovaření veselila na svatbě a Martin se veselil na vinobraní.

Přijeli jsme plni elánu a optimismu. Krásně se nám podařilo zaparkovat u pošty, blízko startu. První ranou pro nás bylo zjištění, že na místě startu je asi milion komárů, ale daleko horší bylo, že byli imunní vůči jakémukoli repelentu a hlavně fakt, že nás věrně provázeli poměrně dlouhý kus trasy.

Když jsme dorazili, bylo na startu zatím jen pár týmů. Postupně docházely další, tak jsem obhlížely konkurenci. Potěšilo nás, že jsme tentokrát pravděpodobně nebyli beznadějně nejstarším týmem, tak tři, čtyři hráči byli evidentně starší než náš Šroub. Před čtvrtou hodinou jsme se přesunuli k hlavnímu dějišti a těšili se, jak po druhé, maximálně třetí indicii vystřelíme na trať.

Úvodní řada

Co si budeme povídat, první šifra byla katastrofa. Že se střídají věci, rostliny a zvířata jsem odhalili poměrně rychle, ale další souvislosti nám nedocházeli. Pokoušeli jsme se na to nacpat vzory podstatných jmen (stroj tam byl, hrad tady, na ženu jsme napasovali tu gorilu ). Trochu nás mátlo, že ten hrad byl ve skutečnosti zámek, nicméně s variantou hrad jsme také počítali. Obrázku jsme namalovali hodně, první jsme přišli k orgům s rybou, u které jsme napsali „KAPR“, org to komentoval, že jestli je to to, co je tam napsaný, že to tedy ne. Tak jsme udělali novou rybu bez nápisu a org zaúpěl - zase ta ryba! Neprošel nám ani medvěd a další krásná zvířátka. Popisovat celé naše trápení by bylo zbytečné, poslední jsem nevyrazili jen proto, že nás rychle napadla žirafa. Když jsem přebírali místo další šifra, org se divil, že myslel, že zrovna my vyjdeme daleko dřív. To jsme si mysleli taky...

Konference

Rychlá šifra, co máme dělat jsme věděli hned, i princip tajenky, jen trochu ty znalosti... Když jsme dali hlavy dohromady, tak jsme všechny vědce identifikovali, velký podíl na tom měla Daniela. Tady nás místo komárů obtěžoval nějaký zvláštní hmyz, kterýho jsme měli plný záda. To jsme ještě netušili, že natěšený komáři už na nás čekají na další šifře.

Čísla

Menším zádrhelem na této šifře bylo dlouhé hledání trubky se zadáním. Skrýše s šiframi nám vůbec přišly jako slabina hry, občas bylo větší šifrou hledat zadání než je potom dešifrovat. Také zde jsme poměrně rychle přišli na to, že se bude otáčet kostkou a malovat. Trochu nás zdrželo, že jsme to nejprve malovali špatně a několikrát jsme to dělali od začátku, protože jsme se ztráceli, ale celkově jsme byli spokojeni.

Zebra

Na místo této šifry jsem nějakou záhadou došli asi z jiného směru než většina ostatních. Cestou nás trochu mátlo, že nevidíme žádné šifráky, až jsme se začali bát, že jdeme špatně. Ale šli jsem správně, jen jinudy. Když jsme si prohlídli zadání, hned se nám vybavila zebra ze Sendviče, kterou upřímně nesnášíme (úzce to souvisí s jejím nevyřešením). Po dvojicích jsme začali vyplňovat černý políčka, srovnali to a shodovali se. Jen jsme si nebyli jistý slovy zboží a mše, ale to jsme neřešili. Chviličku jsme na to koukali a Daniela říká - brail! A taky, že jo. Jen ta chybka ve špatně vybarveném políčku se nám nejdřív pokoušela nakukat, že máme jít k jiné věži, ale Filda ji rychle odhalil a mohli jsme pokračovat. Tady jsme se opravdu zdrželi jen krátce.

Divný morse

Cestou k bílé věži se nás snažili svést na scestí nějací teenageři, kteří se rozjásaně ptali, jestli jdeme k Bílé věži a posílali nás na druhou stranu. U věže jsme byli asi osmí a čekali, až budeme moc nahoru. Rychle se stmívalo. Celkem záhy přišli orgové na to, že to nějak nefunguje a dojde na alternativní řešení. Filda s Danielou se přesto vypravili nahoru na věž, což bylo dobře, protože se tam posléze vyzvedávaly ty alternativní šifry. Sedli jsme si se šifrou na schody kostela a vařili mozky. Filip s Tomíkem se pokoušeli o analýzu a tak nějak jsem tušili, že nejde o morseovku. Katka přišla s nápadem, že by se to mohlo nějak sčítat, což nebylo přijato s přílišným nadšením. Naštěstí se nevzdala a porůznu to zkoušela, až se výsledek dostavil a my mohli běžet do Šimkových sadů.

Asociace

Asi jako všichni, jsme v sadech strávili delší čas. Hned jsme zjistili, že jsme nějakou záhadou přehlídli, že máme mít nit. Rozhodli jsme se, že to zkusíme bez lodičky. Katka zůstala v „základním táboře“ a pustila se do killera a draků a princezen. Tomík šel házet na sovu, Filda šplhat po lanech a Daniela vymýšlela veršíky. Šlo nám to dobře. Filip si po tarzaním výkonu přčetl braila a vyřešil elektronickou hru. Celou dobu jsme se pokoušeli dát dohromady indicie. Moc nám to nešlo, tak se kluci vydali ještě na nízké lanové překážky. Tady trochu selhalo jištění ze strany orga a Filda spadl rovnou na záda. Jeho obětování nám vyneslo další indicii, ale ta nám jen potvrdila, co jsme si již mysleli. Zjistili jsme, že tu mořeplavbu prostě potřebujeme. Danča sehnala od jiného týmu nit a Katka s Filipem to šli zkusit. Za nitku tahal Fíla a povedlo se mu to na první pokus. Indicie nám opravdu pomohla a než jsem se vrátili k lavičce, víceméně jsem měli heslo pokupě. Orgka nás pochválil, že máme hezký čas. Daniela došla pro další pokyny a chvilku nás nechala v napětí, jestli půjdeme výzvu nebo pohodu. Pokračujeme samozřejmě VÝZVOU! Na tomto stanovišti odvedl největší kus práce Filda, včetně obětování vlastního zdraví.

Sedmičková

Hned první šifry výzva nám potvrdila, že jdeme správně. Skoro jsme ani nemuseli rozkládat karimatky, za chvilku jsme mazali na další stanoviště. Opět zabodoval zejména Filip!

Tabulka

V šifře jsme brzy nalezli text, ale pak chvilku tápali, co s tím. Tady měla záblesk geniality Daniela, našla řetězec slov a Tomík pak šifru dorazil. Zase jsme byli poměrně spokojení.

3D sudoku

Na tomto stanovišti jsme se zase trochu zdrželi hledáním šifry. Filip se vypravil do ulice, která nám vyšla a Katka s Danielou se šly podívat na hřiště. Docela se tam bály a dřevěný pes jim způsobil drbnou srdeční příhodu, ale vyplatilo se to, šifra byla nalezena. Sudoku jsme si nejprve rozdělili, ale rychle jsem přišli na to, že není vůbec jednoduché. Jak je u nás zvykem, ledabyle jsme přečetli zadání, takže to, že na hranách jsou čísla stejný jsme objevili asi až za deset minut. Dost nám to pomohlo a nalepení na kostku ještě víc. Hromadné luštění sudoku moc nejde, každý má jinou metodu, ale i tak jsme to vyplnili v celkem slušném čase. Hledání tajenky nám také netrvalo dlouho, tak jsme plni elánu a osobní spokojenosti vyrazili k další šifře, spojení s pohodou - to bude přeci pohodička!

###Slovní Nebyla. Tady jsme měli svůj první zákys, několikeré volání pro nápovědu, která nám nebyla vůbec nic platná, trápení a trápení. Navíc se začala dostavovat únava, klesala teplota, potřeba odskočení si pro holky byla už aktuální... Text z prvních písmen jsme měli celkem rychle, objevil ho Tomík, ale to byl taky jediný úspěch. Zkoušeli jsme se slovama různý kouzla, jen ty slovní druhy nám nenaskočily (hlavně, že na první šifře jsme blbli se vzorama podstatných jmen...). Měli jsme dojem, že u orgů jsme už za lamy, že nechápeme ani nápovědy a nakonec jsme to vzdali a řekli si o řešení. Jak se to řešilo, na to jsme nepřišli ani potom, co jsme měli výsledek.

Hradecký Fantom

Náš druhý kolaps. Únava byla na vrcholu, Katka se dokonce přistihla, že usíná ve stoje. Do toho místní názvy, které se v mapě špatně hledají (zejména, když se klíží oči a písmenka tančí). Pauzáky jsme vytáhli hned, kopírovali cesty Fantoma i kontrolorů, ale nic jsme z toho nevydolovali. Písmenka se nám zdály nejednoznačný,nic nám to nedávalo. Trochu jsme si zanadávali a nálada klesala na bod mrazu. Opět se opakovalo marné volání o nápovědu a pak o řešení. Někde tady už se Filda pomalu rozhodl, že v cíli se neukáže, protože by se musel propadnou hanbou.

Golgota

Cestou na toto stanoviště se pomalu rozednilo. U této šifry máme trochu zakalenou radost z vyřešení. Daniela nám osvětlila, co je Golgota. Nakřížkovali jsme si křižovatky, viděli, že jsou do čtverce, tak jsem rýsovali, no prostě jsme dost rychle měli výsledek. Jen se nám zdálo, že je to místo hodně daleko, oproti ostatním přesunům. Dohadovali jsme se v týmu, jestli máme jít a prostě to risknout nebo zavolat na štáb. Nakonec jsme zavolali, což bylo ke škodě, protože orgka si nechala popsat, kam nás to vede a řekla nám, že je to o nějakých X metrů vedle, že to asi máme nepřesně narýsovné. Měli jsme to správně, došli jsme přesně na to místo, co nám vyšlo. Pravděpodobně to byla únava na straně orgů, o které píšou na fóru, že byli jen tři a telefony se nezastavily.

Rovnováha – otázka života

Cestou sem jsme využili benzínky k odskočení si, Daniela ke koupení kávičky a Filda zkusil další narýsování. Vyšlo nám to samé, jak už píšeme výše, měli jsem to OK. Odměnou nám byla hezká šifra, kde jsme kolektivní prací rychle měli řešení. Ulici jsme měli hned, potom trošku skládali to upřesnění (co nám to tam vycházelo??, Něco sexuálního ne? ). Každopádně se nám nálada opět vrátila do vyšších hodnot.

Mateřídoušky za dvacetikoruny

Na tuto šifru jsme poměrně hrdí. neměli jsme ji úplně rychle, ale ani nám netrvala věky. Nejprve jsme zkoušeli, analyzovali, zejména Tomík, to je takový náš analyzační expert. chvilku jsme mysleli, že to bude mít souvislost s „nezapomeňte 20+6=26“. V zadání dvacetikoruny, odstavečků šest... zkoušeli jsem zkoušeli a Katka si osvěžovala mysl focením rosy v trávě. Což pomohlo, ji osvítilo a dořešení bylo dílem okamžiku. Odcházeli jsme odtud opět v euforii.

Severní dvoukroková

Která nás záhy přešla... Na této šifře bylo nejkrásnější to místo, na které jsme seděli. Soutok je prostě nádhera, škoda, že jsem se nepodívali i do parku. Že bude mít souvislost s propiskou, to bylo jasný. Bohužel nám nebylo jasný, jak. Kostce se hodně věnovali Tomík s Fildou. Daniela si rozložila karimatku a dala si dvacet a Katka vsedě taky na chvilinku zavřela oči, ale pak už se klukům snažila pomoc. Celkem jsem si byli jistý, že je třeba zbavit se těch ošklivých písmenek typu W, X apod. Jenže jak??? Po delším snažení opět došlo na telefonát orgům - prozkoumejte propisu. A ejhle, ono je tam magnet! Jenže, jak už je prokletím tohoto ročníku, ani s nápovědou jsme se daleko nedostali. Písmenka nám nějaká vyšla, jenže některá vůbec a některá špatně. Navíc jsme stále tvrdošíjně jeli po stranách kostky tak, jak jdou za sebou a vycházely nám prostě blbosti. Magnety na kostce byl dobrý nápad, ale zdá se nám, že to nefungovalo tak úplně, jak mělo. takže opět telefonát pro řešení. To už nám bylo jasný, že do cíle to pravděpodobně nestihnem a Filda rezolutně prohlásil, že tam nepůjdem ani tak, že se tam po tolika telefonátech prostě nemůžeme ukázat!

Čtverečky

Toto bylo naše poslední stanoviště. Morálka byla už totálně našrot, moc jsme toho neudělali. Katka se trochu snažila dolinkovávat čtverečky, vlastně jsme postupovali správně, jen jsme to tam nějak neviděli. Vymysleli jsme i pěknou morseovku, dokonce chvilku vycházela i smysluplně, ale jen chvilku... prostě bylo jasný, že už to vzdáváme. Telefonicky jsme hru ukončili a už jen vymýšleli, jak se dopravíme k autu. Daniela ještě navrhovala, že bychom si jen tak pro srandu mohli projet trasu Fantoma, ale byla odkázaná do - no každý ví... Došli jsme na nádraží, moc hezké, ocenili jsme ho. Chvilku počkali na autobus a odjeli k poště. Už jsme necítili nohy a nemohli se moc hýbat a těšili se, až si dáme doma zasloužený spánek.

Ze Sovy jsme přijely v různém rozpoložení. Holky celkem spokojené, kluci naopak. Ale s odstupem jsme vlastně všichni spokojení a máme ze svého výkonu radost!

Děkujeme orgům za hru a těšíme se na další ročníky.