Hradecká sova 2010

Soví guláš aneb nahlédnutí pod pokličku

Recept šéfkuchaře

Připrav sobě pár orgů. Je třeba, je sbírat těsně po sovím úplňku, kdy jsou orgové nasáklí nadšením a optimismem. Zároveň jsou unavení a dají se snadně ulovit. Čím déle budeš čekat, tím bude org nadšeně pohublejší, odpočinutější a půjde hůře ulovit.

Čerstvě polapené orgy lehce nařízni a dej je restovat na mírný oheň. Orgové začnou pouštět štávu nápadů. Šťávu jímej, uchovej ve sklenici a nech postupně uzrávat. Produkci šťávy můžeš zvýšit mazáním medu okolo ústních otvorů. S časem bude šťávy méně a méně. Pak orgy vyndej a nech dokapávat do sklenice.

Blíží se zima a je potřeba si připravit další ingredience. Vem mapu a chvilku po ní čárej prstem. Zjeví se trasa. Koukni se do bloku a najdi pár organizačních změn, které předchází průšvihům z minulých let.

Vem zrající šťávu a připravené ingredience a vše vlij do velkého hrnce. Pečlivě, dlouho a důkladně vše míchej. Mezi bublinami se začíná rýsovat nový ročník. Hrnec odstav z plotny a nech ho do jara vychladnout. Průběžně do něj můžeš dokapávat šťávu z orgů, ale té už moc nebude.

Je tu jaro. Vem hrnec a začni ho pomalu ohřívat. Vedle v kotli na prudkém ohni dus orgy, až se začnou začnou kroutit - vytvářejí šifry, nápovědy, rozpočet, webovky, povolení atd. Orgové ze své podstaty budou prskat. Neboj se a ještě více přilož pod kotel. V hrnci se začíná tvořit reálná podoba hry, přes svoji lahodnou chuť obsahuje mnoho hořkých, pálivých a nahnilých kousků. Snaž se je vylovit a nahradit lepšími.

S létem je soví guláš připraven k prvním degustacím. Testerům podávej horký a pečlivě naslouchej jejich úpění. Pokud máš dobrý sluch, uslyšíš trávu růst a najdeš i nechutné kousky v guláši. Pečlivě je vylov, dosyp trochu koření a podávej dalším testerům. Proces opakuj, dokud máš sílu a čas.

Blíží se soví měsíc a guláš na plotně lákavě voní. Lehce ho dokořeň a dochuť. Účastníkům podávej k pozdnímu obědu plnou pěkně horkou porci, aby se mohli prohřát před studenou nocí.

Koncepce

Pro hráče jsou šifrovačky otázkou několika velmi dlouhých hodin, pro orgy však příprava znamená rok života. Letošní ročník jsme začali chystat téměř okamžitě, co skončil ten předchozí. Tou dobou jsme ještě nabití energií z až na drobné nedostatky úspěšnou hrou. Všichni chtějí připravit hru, která je mít nebude.

Proto jsme se rozhodli udělat několik zásadních změn. V první řadě jsme zavrhli terénní nápovědy, které až moc penalizují slabé týmy a pro silné týmy znamenají pouze drobné zdržení. Často se stává, že tým dostane napovězeno něco, co už dávno ví. Proto letos padla volba na interaktivní telefonní nápovědy.

Z loňských ročníků nám zbylo pár pěkných těžkých šifer, které jsem se neodvažoval zařadit do hry označované pro začátečníky. Zároveň loňský příchody většiny týmů v brzké ranní hodiny přispěly k vypůjčení si myšlenky různých kategorií, tak jak to mají Krtci a jak to bylo blahé paměti na Lampě. Celý rok jsme se snažili vymyslet názvy kategorií, ale v zoufalství jsme sáhli ke krtčím názvům.

Přestalo nás bavit na startu kontrolovat věk účastníků, přes naše snahy se stejně účastnilo pár dětí pod 15 let. Dali jsme na rady právníka a věkovou hranici zcela zrušili. Je na rodičích, aby zvážili případnou účast dítěte na náročnější noční hře. Letos jsme provedli i traťový experiment. Po nářkách účastníků jsme dost zkrátili trasu a jediným delším přesunem byl pochod z 8 na 9. Celá trasa defakto vedla městem. Udělat zajímavou a odpovídající trasu začíná být čím dál tím větší problém. Pomalinku po 6 ročnících se nám stává Hradec malým.

Přeci jen proti Praze a Brnu je Hradec maloměsto a za všechny ročníky součet tras už činní minimálně 150 km. Na severu a západu jsou jen pole a vést trasu po silnicích od vesnice k vesnici nebo rozbahněným polem se nám moc nechce. Jediné pořádné lesy jsou na jihu a to nemluvím o jediném pořádném kopci na Novém Hradci. Proto všechno letošní trasa. Uvidíme, jak se nám podaří vytvořit tu další.

Příprava

Když se podívám zpět, tak se divím, že letos nějaká sova vůbec byla. Kdo mohl tak si dodělával nějaký titul, rodil, stavěl bydlení, kolaudoval, vycestoval do Anglie a hledal další různé časově náročné aktivity. Defakto každý org měl na práci něco jiného než přípravu sovy. V konečném důsledku to znamenalo, že jsme se dost podívali na zoubek našim šifrovým rezervám. Téměř každá aspoň trochu použitelná šifra se hodila. Výsledek byl ročník, ve kterém bylo dost těžkých šifer. To jsme tušili dopředu. Bohužel se nenašel nikdo, kdo by vymyslel lehké pěkné a elegantní šifry s důrazem na slovíčka pěkné a elegantní. Proto jsme se těžší šifry snažili kompenzovat kratší trasou, lepšími nápovědami. Zároveň jsme zavedli "záruku" na nápovědy. Pokud tým nedal šifru ani s nápovědami, tak jsme žádné penalizace nepočítali. Chceme mít ze sovy šifrovací a ne dostihový závod. Proto se pravidly snažíme týmy motivovat k maximální míře luštění. Jak se nám to daří, posuďte sami.

Letošní skladbu šifer ovlivnily tři hlavní nápady.

Za prvé jsme se rozhodli pro Bílou věž. Dlouho se vymýšlela adekvátní šifra, která by zdůvodnila výstup na vrchol. Návrhů bylo několik a zvítězily lasery. Okolnosti tomu chtěli, že se bohužel Bílá věž nakonec stala jen atrakcí. Věž nakonec určila i termín sovy, protože jsme se museli vyhnout ohňostroji při slavnostech královny Elišky. Takže i když orgové chtěli jít Krtčí noru, tak měli smůlu.

Druhý zásadní nápad byl s magnety. Tímto děkujeme organizátorům druhého IQ víkendu za inspiraci. Takže už na začátku bylo rozhodnuto, že bude opět KOSTKA. Protože vyrobit kostku s magnety dá dost práce, rozhodli jsme se vymyslet další kostkové šifry, tak aby se 3D čtverec stal hlavním motivem letošní sovy a účastníkům se pořádně zažral pod kůži.

Nakonec jsme chtěli do hry zařadit nějaké aktivity. Z pohledu orga jsou hodně nevděčné. Stojí většinou hromadu peněz a práce. Proti papírovým šifrám nejdou dost dobře otestovat a nejhorší vlastností je jejich neparalelizace. Pokud na stanoviště dorazí více týmů najednou, tvoří se fronty. Po několika zkušenostech z minulých ročníků se jeví jako jediná rozumná varianta nahromadění více aktiv na jedno stanoviště. Fronty se rozpadnou do více menších front. Na jednom místě je pohromadě dost orgů, aby dokázali řešit případné problémy. A ty nastanou VŽDY. Často si říkám, jestli to za ty nervy stojí a neuděláme jen papírové šifry, které budou téměř bez problému. Ale protože jsem masochista, tak nakonec zvítězí VÝZVA nad zdravým rozumem.

Pokud rok něco vytváříme, nechceme, aby to bylo nudné, šedé a fádní. To by nás rozhodně nebavilo.

Už dopředu jsme tušili, že hlavním limitujícím faktorem bude čas. Proto už na podzim jsem navrhl a objel trasu. Protože nikdo neměl čas a odvahu, byla schválena jednohlasně. A tím vlastně podzimní část přípravy skončila. Tu a tam nadhodil nějaký nápad na šifru.

Nastala krušná zima a vánoce s nejhezčím dárkem. Napadl sníh a teplota klesla tak hluboko, že jsme v teploměru ani nenašli. Normálně bych připravoval šifry, ale my jsme přežívali v tříhodinových cyklech a ani nevnímali jestli je den nebo noc. Čas jakoby se zastavil a jaro v nedohlednu.

Je tu jaro. Ne že by se život vrátil do normálních kolejí, ale člověk si musel zvyknout a přizpůsobit se. Je potřeba probudit zimující sovu. Pomalinku rozpracováváme nápady do konkrétních šifer a snažíme se napasovat šifry na jednotlivá stanoviště. Což je při nedostatku jednodušších šifer relativně problém. Nakonec jednodušší šifry jdou více méně na začátek, tak aby se úplní začátečníci zcela nezalekli.

Když už je jasné jejich rozmístění, začínáme dělat jejich první verze. Tady se poprvé ukazuje mocný vliv nejmladšího orga inspirátora. Kdo zažil novorozeneckou koliku pochopí, proč mě napadaly na Slovní šifru věty jako Prvorozené Eliška Tlačí Exkrement. Kdo nezažil, z hloubi duše přeji, aby nikdy nechápal.

Jaro přišlo mezi nás a přineslo nám sendvič. Pralinky se sjeli do Hradce a před a po sendviči probíhalo vzájemné testování. Půlka testovala sovu a druhá půlka se cpe hrou, která vás nakrmí. Ne všechny šifry jsme měli hotové, přesto testování přineslo řadu podstatných změn do šifer.

Do začátku léta jsme chtěli mít hotové všechny šifry, aby se celé léto jen testovaly. Ke kýženému cíli chybí vymyslet šifru 7. Slovní je v tu chvíli umístěna na 6c. Na týdenní služebce v Brně při procházkách po Masarykově háji, kde shodou okolností za pár týdnů půjdu Krutou krůtu mě napadá šifra. Rozhodně není nejlehčí a při zpětném pohledu ani moc elegantní. Ale protože třeme bídu s nouzí, ocitá se šifra na 6c a slovní na 7.

Jsme skoro hotoví. Již na podzim Gimli vytvořil bukový menší prototyp kostky, na kterém jsme si vyzkoušeli, jak umísťovat magnety. Nicméně na testování jsme potřebovali testovací kostku. Nakonec za vydatné pomoci Kuby (ten, co ubohé nešťastníky honil na strom), se nám povede připravit asi 50 velkých kostek. V rychlosti jednu kompletuji. Pražská sekce totálně zklamala a testovací šifry a kostky musím Dršťkovým Havranům posílat poštou.

Havrani se činili. Poslali hromadu připomínek a námětů na vylepšení. Testují průběžně a hned na začátku dostáváme echo, že se jim kostka líbí. A to ještě nedorazili k magnetům a na poslední šifru. Havrani poslali výsledky, těžce litují, že se letos uvolili testovat, protože se jim nadmíru zamlouvá městská zkrácená trasa. Výsledkem testování je razantní předělání obrázků v úvodní šifře, ztížení 6b proti neautorskému postupu, zjednodušení 7 a spousta drobných úprav šifer.

Havrani nás naťukli na problém s poslední 14 šifrou. V původní verzi, byla uprostřed kostky dutina, kde bych schovaný papírek s umístěním cíle. Ukryt byl zvolený tak, aby ho žádný tým během hry neodhalil. Kostka byla pak důkladně slepena a polepena prvním pláštěm. Havrani správně určili, že mají kostku rozbít, ale spokojili se s tímto faktem. Vlastní test, tak zůstal na mě. Kostka odolávala různým nožům. Odolala i dlátu. Posledním nástrojem byla sekera. Vyrobil jsem i druhou testovací kostku, kterou jsem defakto ani neslepoval. Stejně se vlákna dřeva zaklesla do sebe a kostka byla nerozbitná. Chvíli jsme přemýšleli jestli do povinného vybavení nedat sekeru nebo aspoň poslat na 14 stanoviště fotografa, aby dokumentoval, jak týmy nechávají kostku rozjet vlakem na Pardubice, hází na kostku velké balvany nebo chodí s prosíkem po okolních domech a žebrají sekeru. Pro bezpečnost orgů jsme týmy nevyzbrojily chladnými zbraněmi a pokorně jsem předělal šifru. Tentokrát už jsem vynechal hlavní města států a používal jsem názvy států. Umístění cíle se stěhovalo na méně bezpečné místo pod plášť kostky.

Do startu zbývá asi měsíc a začínáme vyrábět kostky. Opět jsem proklet, protože jsem si masochisticky vymyslel nepapírovou šifru, která je hrozně pracná. Před rokem to byla diska, předloni provázky. První brigády se zúčastní 4 pracující orgové , jeden hrozně zvědavý org a k němu patřičná ochranka Brigáda trvá celý den a některé měla dost zásadní dopad Kostky jsou hotovy a můžeme jít večer testovat první laser, který vyrobil Petr. Podle jeho informací je laser schopen prosvítit i hrneček. Instalujeme laser na náš domek a část orgů jde na Bílou věž. Laser vidí, ale ve výhledu jim občas vadí ve větru hýbající se větve stromů. Z některých čárek jsou rázem tečky. Budeme muset najít nové místo.

Po brigádě proběhne další kolo testování. PeS s Karlem jsou ideální testeři. Téměř u každé šifry během prvních 5 minut, řeknou správný postup, který vzápětí zavrhnou a na šifru aplikují různé další postupy, které by nás jako autory ani nenapadlo. Díky těmto průzkumníkům slepých uliček se nám povedlo doladit telefonické nápovědy téměř k dokonalosti. Při hře jsme museli narychlo vymyslet pouze jednu další nápovědu. Zbylé slepé uličky byly prověřeny. Testování přineslo ještě jedno potvrzení. Moje brněnská šifra na 6c se asi moc nepovedla.

S Alčou a orgem inspirátorem odjíždíme na týdenní dovolenou do Krkonoš. Tou dobou je nejmladší org ještě samostatně nepohyblivý, takže s kočárem na dlouhých procházkách lovíme kešky. Jedna z nich se nám dost hodila do krámu. Byla to mlýnská kostka Ve volných chvílích (moc jich nebylo) se ji pokoušíme luštit. Po dlouhém váhání (testy již proběhly) jsme se rozhodli nahradit touto kostkou šifru na 6c. Když je po bitvě každý generálem, tak bych se asi nebal prohodil novou 6c za 7. Ale protože 6c vznikala asi týden před hrou, tak jsem na předělávání otestované Slovní 7 neměl odvahu.

Jako poslední se rodily úkoly na asociace v Šimkových sadech. Po letech marného souboje s Labyrintem lan o organizátory jsme se rozhodli spojit se s ďáblem a využít připravené lanové překážky. Tarzanův skok a nízké lanové, tak byly od začátku dány. Zbytek úkolů se rodil v bolestech a poslední logické hříčky jsme okopírovali z knížky až těsně před tiskem šifer.

Šifry jsou vytištěny a je potřeba víkend před hrou uspořádat poslední brigádu, kdy se šifry rozstříhají, nacpou do trubek, dodělají se propisky s magnety, protože původní nakoupené magnety nestačily na všechny tužky a kostky. Petr zůstal doma a dodělával druhý laser a elektronickou hry do Šimkových sadů. Org inspirátor začíná být pomalu pohyblivý a když k tomu připočteme její neskutečnou zvědavost, tak muselo proběhnout neoficiální povýšení do funkce org záškodník a likvidátor. Mezi hromádkami připravovaných šifer se pomalu pohybuje malé tornádo, které chce každý papír důkladně přečíst. Bohužel po takovém důkladném přečtení zadání dostává další nový rozměr puzzle a rozmáchaného papíru. Org likvidátor projevuje zájem i o psaní. Při našem psaní poznámek a úkolů, na které nesmíme zapomenout, v nestřežených okamžicích kořistí propisky a krabím krokem mizí v dáli.

Během příprav šifer se musí zařizovat celá řada "podružných" věcí, bez kterých by se Sova vůbec nerozběhla. Ať je zařizování cílové klubovny, získávání grantu, vyřizování reklam v radnici , zařizování Bílé věže, objednávání triček a cen, nákup občerstvení atd., atd. Zde se vyřádily Alča a Gee, za což jim tímto ještě jednou děkuji.

Letos poněkud pozdě, ale asi ve středu 8.9. je vše připraveno, ale odychtnout si ještě nemůžeme.

Hra

V sobotu po obědě se scházíme u nás doma. Každý org přiveze domácí úkoly a postupně vytvoříme tři velké hromady označené jako Start, Šimkovy sady a Cíl. Většina orgů se snaží se neplést a v hloučku testují Petrovu elektronickou hru.

Dávno po limitu se nám podaří vyštvat cyklospojku Fíťu, aby konečně roznesl první stanoviště do Bílé věže.

Nastává první akce kulový blesk. Kočárová sekce vyráží pěšky k rybníku pěšky uspávat nejmladšího orga. Zbytek stěhuje velkou hromadu Start do dvou přistavených vozů a frčí k rybníku. Zde jsou již první nedočkavé týmy.

Přípravu startu nám zpestřuje hudební kulisa v podání voy-a-ger a vehementní přesvědčování Happy Mafie Friends o výhodách koupání se ve stoce. Jinak bych vodu v rybníku u startu nenazval.

Odstartováno. Z pohledu orga se nic podstatného neděje. Týmy luští, ukazují sovy a podobná nevhodná zvířátka, malý org pod naším dohledem zcela cíleně a systematicky likviduje veškerou květenu v okolí, členové týmu Odra Noel nedokáží zapamatovat si a vyslovit název týmu a tým Vepřáci poprvé volá, že nenašli start a míří na sever k Předměřickým rybníkům.

Konečně odešli poslední týmy, my jsme sbalili start a odeslali sekci holek nápovědek k nám domů. Čekáme na Vepřáky, ti nejspíše podruhé slavnostně překročili polární kruh a po prohlídce Petrohradské ermitáže míří k nám. Přichází ze zcela nečekaného směru a zcela vysmátí. Dostávají úvodní řadu a rovnou umístění druhého stanoviště. Orgové nasedají do aut a míří do domečku.

Nakládáme hromadu Šimkovy sady do aut. Holky nápovědky zůstávají na místě. Gimli mizí umístit blikačku na střechu paneláku. Druhá, kterou zajišťovala Gee u kamarádky, už bliká. Fíťa s PHXem do velkých krosen fasují trubky s šiframi a jedou na kolech rozvést zbytek stanovišť. V Šimkových sadech si šéf aktivit Gee pomalinku začíná vše organizovat. K ruce má Fíťu, který je zodpovědný za spáchání Sovy a Petra, který má na svědomí všechny elektronické srandy. V rychlosti se rozmísťují všechny aktivity.

Kuba začíná chystat Tarzanův skok. Odmítá použít hrazdu a přes horní lano chce zavěsit blikající pouzdro, které by si měli hráči při skoku do volného prostoru strhnout. Sevřel se mi žaludek, protože mi bylo rovnou jasné, že mě Kuba v noci do skoku nalanaří. Raději bych skákal na nějakou "pevnou" věc než jen tak do prostoru. Chabý ducha a odvahy Kubu nakonec přesvědčuji, že hrazda je lepší, protože se nebudou tvořit fronty, které by jinak určitě vznikaly, pokud by neustále při každém pokusu zavěšoval pouzdro s indicií. Finta vyšla a já si v noci skočil jen na hrazdu.

Při rozmísťování aktivit jen tak mezi řečí Gee utrousila, že na ochoz věže může pouze omezený počet lidí. !!!! To je pro mě zcela nová informace, která pokud zazněla, tak jsem ji nepostřehl. Začínám tušit průšvih. Ale prý se nemám bát, protože dohodla, že místo 15 lidí může jít nahoru 25. Opouštím Šimkovy sady a mířím k Bílé věži organizovat výstupy. Už cestou volají týmy, že už jsou na místě. Pravda čekali jsme tak jeden dva týmy, ale nějak jsme je podcenili. Bílá věž totiž může otevřít až za soumraku, aby byly vidět lasery. Ten nastával někdy okolo 19:30. Podle toho jsme stanovovali začátek Sovy. Bohužel jsme se asi o půl hodiny sekli a první týmy začaly tvořit frontu. Tušili jsme, že se fronta teoreticky může tvořit, proto jsme se rozhodli čas čekání nepočítat.

Dorazil jsem k Bílé věži, kde už spořádaně čekali první a "strážkyně" věže. Nahoru může maximálně 15 lidí. Hmmmm, když se má něco p....t, tak úplně. Dobře, snažím se narychlo organizovat frontu, pozdější týmy posílat do hospody. Týmy přichází a u věže začíná být těsno. Otvíráme už 19:15, snad to uvidí. Na ochoz Bílé věže míří první 3 týmy. Pro urychlení dostávají všichni informaci, že zpráva má tolik a tolik znaků, aby nemuseli hledat opakování. Ještě volám autorovi Petrovi, na jak dlouho je každá zpráva. Tvrdí, že pár minut je odvysílaná. 15 minut oběhlo a nic, 30 minut uběhlo a nic. Mezitím dorazil Gimli a pomáhá mi organizovat dav. Paní je milá, pomáhá nám, ale striktní. Maximálně 15 lidí. Dostávám jako 16. povolení, že se můžu jít nahoru podívat na špunt. Týmy v pohodě našly lasery, rozdělily se do dvojic a neustále zírají do dáli a diktují si čárka, tečka. Jen tak zběžně si odposlech zkusíme s Gimlim po telefonu a netušíme, s čím mají týmy problém. Ale protože to nedal ani jeden ze tří týmů na špici, asi je odposlech laserů na ně moc složitý.

Pár minut váhám, protože vše až na týmy funguje, ale rozhodujeme se nasadit alternativní šifru. Tu jsme měli připravenou, pokud by z nějakých technických důvodů lasery selhaly (mlha, déšť, výpadek proudu, zavřená věž apod.). Alternativní šifra vůbec nevyužívala Bílou věž, ze které se tak rázem stala pouze atrakce. Skoro klackem rozháním první tři týmy, ať jdou dolů pro alternativní šifru, kterou právě přiváží Gee z Šimkových sadů.

V cíli jsme se snažili vyzvědět, v čem byl problém. Dostáváme odpovědi stylem, že pokud mrknu, tak netuším, jestli to byla čárka nebo tečka. Poznali jsme START START STOP STOP a mezitím byly divná slova apod. Slova divná nebyla, jen trochu nedávala smysl. Jedna zpráva začínala něco jako NAŠI MILÍ MLÍKAŘI. No a naše poučení do příštích let? Aktivity se musí paralelizovat a to i v případě, že se nám aktivita zda naprosto triviální jako přečíst morseovku nebo písmena na hřbitovní zdi.

Gimli zůstává u Bílé věže organizovat příchozí, vysvětlovat a počítat lístky. Protože vyjel narychlo a měl jet přímo do Šimkových sadů, je hladový a žíznivý. Slibuji mu, že se u něj časem stavím s proviantem a odcházím do Šimkáčů hasit další průšvihy.

Šimkovy sady zatím běží bez potíží, takže je na čase přestěhovat nápovědky od nás domu do cíle. Těm se ale doma líbí, mají tu teplo, světlo, buchtu, nejmladší organizátor již dávno spí a prý se stěhovat nechtějí. Vzpoura. Protažení pod kýlem nepřipadá v úvahu, takže volám kamarádovi skautovi, jestli bychom se nemohli sejít v klubovně, že by mi ji předal a my se nastěhujeme někdy k ránu.

Přijíždím ke klubovně a proti mi jde evidentně naštvaný do běla rozpálený Jarda. Vystoupím z auta a už tu katastrofu vidím. Skauti mají svatbu a evidentně i přes zapsání naši Sovy do kalendáře s námi nikdo nepočítá. Problém byl, že jsme cíl zajednávali už na jaře, abychom mohli vytyčit trasu a to je velmi dopředu na všechny. Takže jsme přišli o cíl, ale protože nechci zahodit rok náročné přípravy, neustupuji. S širokým startovním polem v zádech dobijeme klubovnu podlým strategickým ranním útokem. Svatební hosté tou dobou budou pryč a zbytky obránců budou zmoženi metlou lidstva a nebudou klást velký odpor. Nafasuji klíče a jedu přes Bílou věž, kde krmím Gimliho, zpět do sadů.

Zde již lunapark běží v plném proudu. Tu a tam se ozve zoufalý výkřik od Tarzana, Gee se baví poslechem básniček, Bobo předstírá jištění na nízkých lanových překážkách, Fíťa, PHX a Petr pobíhají od lodiček k sově. Vše, jak má být. Stravování orgů dostává těžkou trhlinu. Nikdo nevzal nůž, a tak s prosíkem musíme za organizátory Labyrintu lan. Ti naštěstí nezklamou. Vše běží jako na drátkách až do chvíle, kdy Petr zjistí, že někdo přepóloval elektronickou hru a vše odpálil. Hra nejde na místě opravit, takže všem týmům dávám její heslo mlok zdarma. Petr sedí, jak hromádka neštěstí nad hrou. Letos mu všechno nevyšlo. Lasery se nepoužily, hru někdo zničil. Takže jen doufá, že není vypálený programovatelný čip. Nakonec to dobře dopadlo a odnesl to jen levný stabilizátor napětí , ve kterém je však dost velká díra. Poučení pro příště zní, udělat více blbuvzdorné a hlídat orgem. Ach jo.

Pomalinku se blíží půlnoc a Vepřáci ještě nebyli na Bílé věži. Snažím se je tam po mobilu došťouchat, ale ze sluchátka zní jen velký výtlem. Ale snad pochopili. Gimli se vrací do Šimkových sadů, kde zůstává pár trosek a dalších týmů. Orgové defakto nemají do čeho píchnout. U mostku zůstává dost vosku, provázků a skořápek. Fíťa, PHX a Petr si staví z místních zdrojů vlastní lodičky a snaží se soutěžit s týmy. Tu a tam mě obšťastní úsměvnou historkou o velké svíčce s nalepenou skořápkou, koupajícím se chudákem apod. Gee již dávno sedí zabalená ve spacáku a poslouchá básničky na dobrou noc. Blíží se zavíračka Šimkových sadů, zbylé týmy jsou zoufalé (mimo Vepřáků) a z indicií nejsou schopni dohádat hlavní heslo. Většinou jsou od něj kousíček. Milosrdná Gee se snaží napomáhat a nešťastníky s Válkou růží vrací, že už jsou velmi blízko, ať si to promyslí a za minutku se vrátí, že už to defakto mají. Zbytek historie je v jedné z reportáží.

Opouštím Šimkovy sady a jedu se domů na hodinku prospat. Místo domů přijedu do telefonní ústředny. S letošními interaktivními nápovědami jsem holkám zadělal. Neuplyne minuta, aby nedrnčel nějaký telefon. Pochopil jsem, že jsem přebytečný, jejich brilantně zajetý systém bych v tuhle chvíli jen nabořil. Jdu si na pár minut lehnout.

Z bezesného spánku mě asi za necelou hodinku budí. Mžourám a snažím se pochopit, co proboha po mě chtějí. Volal Medvěd, že by potřebovali přemístit děti do cíle. Protože nám letos počasí přálo a přes den bylo jasno a teplo, naopak hodinky před svítáním jsou krušné. To většinou přichází krize a týmy nejvíce vzdávají. O to hezčí je pak ten pocit při vítání prvních ranních paprsků a odhazování čelovek. Každopádně Medvědovi v daném okamžiku nedokáži pomoci, protože náš cíl okupují svatebčané. Nicméně Medvěd dává pokyn k akci Kulový blesk.

Ze Šimkových sadů dorazila Gee, která si šla lehnout a Petr. Spolu s ním přemísťuji největší hromadu označenou jako Cíl do auta, to vše za zvuku zvonících mobilů. Auto je naloženo, ale nějak do něj musíme dostat holky Nápovědky. Pro neustálý ryk mobilů to vůbec není jednoduché. Nakonec všichni sedíme a vyjíždíme. Všichni berou zvonící mobily, Kosťa to vše zapisuje. Chvilkami to vypadá, že i přesto že řídím, dostanu mobil.

Jsme u cíle. Pomalu se oficiálním klíčem vkrádám do klubovny. Cestou se šikovně vyhnu hromadě poloprázdných lahví a úspěšně ignoruji spící osobu na gauči. Zabíráme největší sál. Holky přesunuji za neustálého zvuku mobilů z auta dovnitř. V rychlosti vyklidíme malý prostor, aby si měly kam sednout a vyrážím na záchranou akci. Od Medvěda jsem navigován k hotelu LTC. Okruh je prázdný, takže jsem tam za chvilku. U okruhu posedávají, polehávají skupin světlušek. Ale která je ta pravá. Naštěstí se ohlásí sami. Nakládám dva promrzlé hráče a vyrážíme směr cíl. Ještě na okruhu nás zastihne mobil od Medvěda, že jeden z nich má v batohu kostku. Vysadím dvě zmrzliny u holek v cíli, se slovy ať se o ně postarají, a jedu vrátit kostku. Šikovně jsem se zeptal, jestli náhodou není orgovská propiska alokována ve špatném batohu, čímž jsem se vyhnul další cestě. Kostku a propisku předávám medvědům. Najednou koukám, že se mi auta skoro sám vecpal jeden rezignovaný promrzlý tým. Svezu je domů a cestou klábosíme o sově.

Dorážím do cíle, kde už jsou dost nalomené holky Nápovědky. Každá má červené ucho a na pozdrav odpovídají, že chtějí slyšet název a kód týmu. Časem doráží na kolech i zbytek orgů ze Šimkových sadů, respektive z trasy. Čerství orgové jsou nahnáni na nápovědy a je na nich vidět, že v tom opravdu nemají cvik. Ale učí se rychle. Nápovědní mobily jsou to dobou permanentně na nabíječkách, protože celonoční provoz jim odebral veškerou energii. PHX začíná přepisovat všechna řešení a nápovědy do počítače, abychom se mohli začít dívat na pořadí. Dá mu to práci a z Kostiných zápisků a grafů je to vidět lépe. Ale kazit radost mu přeci nemůžeme. ;-)

Začíná svítat a dorazí první tým. Zahrají si empatii a protože brali řešení, nemůžeme říct, zda zvítězili. Oddávají se tedy občerstvení a vysvětlování postupů. Orgové se svědomitě střídají u nápověd, ale pozoruji, že všichni včetně mě se snaží předstírat aspoň trochu smysluplnou činnost, jen aby nemuseli vzít mobil. Ten kdo nic nepředstírá, tak se aspoň snaží udržovat plnou pusu občerstvení. Pro nové orgy bývá problém identifikovat tým Vepřáci, přes neustálý hlasitý smích není moc slyšet. Zkušené nápovědky, ale nováčky velmi rychle zaučí.

Přichází další a další týmy. Každý se snažíme přivítat, pokud nerezignoval, tak hraje empatii a průběžně se v tom chaosu snažíme odpovídat na jejich otázky. Časem se začne rýsovat vítěz kategorie Výzva - voy-a-ger, který jako jediný vyřešil všechny šifry. V kategorii Pohoda vůbec není jasno. Týmy, které dorazily do cíle, braly řešení a na trati jsou některé týmy, kterou jsou zatím bez řešení. Pokud dojdou budou vítězi. Drama vrcholí a chvilku před koncem dorazil tým Desert tým, který nevzal žádné řešení. Faktem je, že po demolici kostky na čtvrtém stanovišti už věděl, kde leží cíl, ale prošel všechna stanoviště. Za chvíli se končí a musí dát asociace. Časově mají pouze tři pokusy. Když nedávají 3. empatii, hra defakto končí a propadají se na třetí místo.

V rychlosti se snažíme docpat všechny nápovědy a řešení do počítače, aby nám řekl řešení. A je to tu. Hra skončila takto. Bohužel vítěz kategorie Pohoda odjel do Kolína a marně se snažíme dohledat další vítěze. Proběhlo vyhlášení vítězů a pak jsem se snažil vysvětlit všechny šifry, řešení a zodpovědět na otázky.

Týmy se loučí a odchází. Orgové pomalinku uklízí a balí. Motospojky cestou domů sbírají vrcholové knížky, abychom mohli dopočítat zbytek pořadí. Protože se nenašla žádná mrtvola, hra skončila úspěšně a na drobné "záměrné" zaskřípání jde letošní sova považovat za úspěšnou.

Po hře

Hra skončila, hráči jsou bez práce a čekají na informace o hře. V tuhle chvíli závidím všem orgům, kteří pořadí vyhodnocují podle času příchodu do cíle. Náš šílený systém se snaží motivovat týmy k luštění, snaží se pošťouchávat týmy kupředu a zamezovat zatuhnutí týmu na místě. Bohužel je velmi rigidní, co se týče vyhodnocování. Nejprve se musí přepsat všechny vrcholové knížky, propojit je s nápovědami, řešeními a úpravami času a nechat počítač kouzlit. Letos poprvé údaje zadávalo více orgů a ne jen já. Ale i těm se zdálo o čertech.

PHX se snaží dohnat všechny WWW resty, které nestihl během roku vytvořit a já se skoro měsíc snažím napsat tuhle reportáž.

Příjemným zpestřením bylo posoví posezení v hospodě Na hradě. Dorazili hradečtí orgové a další dva týmy. Dobře načatý večer kazila pouze myšlenka ranní vstávání do práce a noční sunar nejmladšího orga.

Příští ročník?

Ještě neproběhla posoví schůzka orgů. Těžko tedy dělat závěry. Nicméně na přetřes půjdou úpravy vyhodnocování pořadí, tak abychom ve 12 byli schopni definitivně určit pořadí. Určitě se udělají drobné zásahy do telefonních nápověd, tak aby holky nápovědky neskočily v Bohnicích. Budeme diskutovat úspěšnost kategorií, průběhu a délky tras atd. Každopádně nechceme úmyslně dále ztěžovat šifry, letos je považuji za hodně těžké a chceme zůstat zaměření na začátečníky a středně pokročilé týmy. Jaké skutečně budou, na to si budete muset rok počkat a držet nám palce.