Hradecká sova 2010

Jak to všechno vlastně začalo

Jednou jsem v jedněch informačních novinách našla odkaz na sovu. Hra mě i pár lidí v okolí zaujala a začala se pomalu vytvářet myšlenka, že bychom do toho šli (tato myšlenka byla vždy zahnána pohledem na šifry z let minulých), no nicméně zvědavost zvítězila, řekli jsme pár kamarádům a začali vytvářet tým, který nakonec soutěžil v tomto složení: Martin zvaný Mates, Peťo, Radim, moje maličkost (Eva) a také hlavní stmelovač a tahoun skupiny šeltie Samantha. Vzhledem k pravidlům se nám do týmu už nevešli naši kamarádi a výborní luštitelé čehokoliv Ovečka (ano podle něho máme jméno) s Terezkou – nakonec ti dva posílili tým Holek z český SkaTře a my celou hru jen závistivě sledovali jejich náskok, který místy čítal i čtyři hodiny.

Přípravy

Jo tak ty byly… Jako správní začátečníci jsme se plánovali začít svědomitě připravovat - jak teoreticky, tak prakticky. Plány neplány na teorii šifer jsem se vrhla v pátek večer, základní vybavení se shánělo během soboty. I „balení“ bylo plné nejistoty. Nakonec jsem se nechala přesvědčit ostatními a zimní bundu nechala doma, za to Mates se odradit nenechal a poctivě si zabalil spacák (za což jsme na 11. stanovišti byli rádi všichni).

Na startu

První obtížný úkol – trefit ke startu byl splněn. Našli jsme pěkné místo na sezení (pak ještě několik dalších, protože mravenci nás předběhli). Začali jsme studovat kostku, pravidla a těšit se na první úkol. Jo, pluh, javor, gorila, hrad, pak nějaká kytka, to už jsme vytušili, že se střídá věc, rostlina, zvíře (tady byl také náš první pokus – nekreslili jsme sovu). Podobně jako u jiného týmu (viz reportáže) jsme do toho zapletli světadíly a státy (pluh – ČR, Evropa, Javor – Amerika, gorila – Afrika, Neu… však víte – Německo), u lilie a vrabce (kterého jsem mimochodem nepoznala) jsme přestávali mít jistotu a mrak – ten teorii tak trochu vyvrátil. Ale to už jsme přišli na další věc – počet písmen. Takže to máme zvíře na šest. Já nabyla přesvědčení, že jen jedno zvíře je správné. Takže jsem si nějakou dobu lámala hlavu, jestli to bude žížala nebo žirafa  a řešila jsem, že se tam také střídají malé velikosti (vrabec, pluh…) a velké velikosti (hrad, mrak strom). No nicméně nakreslená žirafa, nás vynesla na skutečný začátek hry, sice až v druhé půlce startovního pole, ale co.

Konference

A máte tu první šifru, aha vědci. Ale nějak hodně lidí už odchází někam dál – včetně naši nejznámější konkurence Martina (Ovečky) a Terezky z týmu Holek. Já a Radim jsme ani nestihli ulehnout na připravené pláštěnky a zbytek týmu (Mates, Peťo a pes) už měli téměř vyluštěno. Aha, tak toto nebylo těžké. Ale tak nějak tušíme, že to těžší teprve přijde.

Čísla

Tak poprvé opravdu rozbalujeme „tábor“, pláštěnky, alumatky, svačina, voda pro nás i pro zvíře. Tušíme, že to tu bude na delší dobu. Postup jsme zvolili téměř správný – vzali kostku, čtverečkovaný papír a začali kutálet. A proč jsme tam strávili tolik času? Jen nás nenapadlo vybarvovat čtverečky, na papír jsme psali pouze čáru, takže jsme dostali k písmenu „L“ a pak k nějakým nesmyslům. Sice jsme se v těch divných čárách snažili najít slovo „Letiště“ (začíná na „L“, je tak akorát daleko, a na západní straně má betonový plot), ale nedařilo se, a lidí na louce ubývalo. Tak tu máme první telefonát – s nápovědou nám během chvilky vyšel Labský most a my plni elánu směřujeme opačným směrem než je plánované letiště.

Zebra

Tady už byl zádrhel trošku větší. I když mi šestý smysl říkal cosi o tom, že ta tabulka má nějaký smysl. Nepřišli jsme na nic, teda každý z nás na něco, ale k ničemu to nebylo. Já si třeba vypsala všechna pětipísmenná slova ženského rodu (jako slovo zebra), no a když jsem četla od spodu čtvrtá písmenka vyšlo mi „kknihovi“, že bych někde udělala chybu a má to být knihovna??? No jo, ale těch bylo poměrně blízko několik, anebo že by falešná stopa? Asi jo, protože jsme s tím dál nepohnuli. No mezitím nás pomalinku požírali komáři, setmělo se a my byli pořád na začátku. Jde se opět do nápověd – aha vybarvovat, no ani to nepomohlo. Pak po jedné nápovědě Peťo přišel na kombinace černá x bílá. Zkusila jsem braila (ještě že jsem doma na poslední chvíli popadla stařičký Rozum do kapsy), jenže vyluštěné jsem měla písmenka B_L_V_Z – to je divné, že by zase falešná stopa??? Radim nás zachránil. Rychlá kontrola písmen a jde se k věži – čas ucházející, ač se nám to nechce věřit, přicházíme kolem šestnáctého místa (předpoklad byl takové třicáté).

Divný Morse

Jojo občas někdo, tentokrát Mates „zahaluzí“. Díváme se díváme a nic v tom nevidíme. Mates koukne a vidí, že by to mohlo začínat slovy „další stanoviště“. Hele ono to sedí, dopisujeme písmenka, která se opakují i jinde a pomalu balíme do Šimkových sadů. Nálada je spokojená, i když bychom taky mohli jednou něco vyluštit sami bez náhody, či nápovědy…

Asociace

Jůůů, tady je lidí, ale kousek od hlavního stanoviště orgů je volná lavička, obsazujeme ji, nutíme psa, aby si na chvilku lehnul, a dělíme si úkoly. Martin má na krku humanitní stránku – logiku a limerik. Peťo jde na sport a já s Radimem vyrážíme kus dál budit sovu, číst braila a mořeplavit se. Také jsme později zjistili, že jsme měli svíčky, co po sfouknutí opět vzplanou – ale vzhledem k tomu, že jsme během prvního pokusu „loďku“ překlopili, moc nám to nepomohlo. Vlivem zvýšené aktivity (či špatné koordinace), se nám povedlo vzbudit sovu hned dvakrát. Já jako nejmenší člen, který do krabice mizerně dosáhnul, jsem šla na braila – HORDNA, hm tak to mi nic neříkalo, pak mne napadlo slovo koruna – a písmenka si opravdu byla podobná. Na místě srazu jsme ještě rychle vyluštili sudoku. A měli jsme všech devět indicií. KORUNA, KAKTUS, AKÁT – aha takže asi trn, PRÁCE, LABUŤ, LID – ještěže máme Peťa – to bude píseň. MLOK, SVĚT, 30 LET – aha, takže mlok… hned mne napadla Válka s mloky, bohužel slovo válka mi nějak nedošlo – za to jsem kluky přesvědčila, že heslo je Čapek (vždyť žil ve 30. letech). No zkuste si něco vymyslet ze slov Čapek, píseň a trn. No růži jsme přeci jen zkusili, i když jen kvůli tomu trnu. Hm, tak ani teď jsme na to přišli úplně sami, opět pomohla náhoda, no tak snad příště na tom budeme lépe…

Slovní

Na začátku jsem ještě netušila, jakou antipatii ke slovním šifrám způsobí u mne tento úkol. Je něco málo po půlnoci, kolem se trápí docela dost týmů. Rozbalujeme tábor a za chvilku přicházíme na první písmenka. No a tím končíme – máme vypsaná slova, která jsou podle písmenek v pořadí, máme vypsaná jiná slova, která jsou v jiném pořadí. Když uplyne asi hodina, chápeme, že bychom měli jít do nápověd. První nám nepomohla. Další Dalibor… jééé to jsou slovní druhy, ale co s nimi. Nespletla se náhodou nápověda? Dodneška nechápu, že jsme na to nepřišli, když už jsme slovní druhy měli. Vždyť jsme postupovali tak, že jsme na to museli přijít. Nestalo se, mezitím přicházeli další týmy někde ze Slezského – bylo nám jasné, že ti jdou z výzvy. No nic, vzdáváme to a voláme pro řešení. Sady V. Nováka??? Cože? Chvilku je hledáme na mapě a vyrážíme. Poprvé s nevyřešenou šifrou.

Hradecký Fantom

Je něco mezi druhou a třetí hodinou. Opět se (jako na každém stanovišti dělíme na dvě nezávisle na sobě pracující skupiny). Sedáme na autobusovou zastávku, Mates si rozbaluje spacák, já beru na klín psa – funguje jako termodečka, Radim s Peťom mrznou. Vybarvujeme jednotlivé agenty a snažíme se k nim připojit trasy jednotlivých linek a čekáme, kde se protnou (deformace lidí, co znají Hradec). Hm, něco tu nehraje – no nic, už jsme pochopili, že si nemůžeme dovolit tvrdnout na stanovišti několik hodin a pak stejně telefonovat, takže telefonujeme pro nápovědu. Díky ní kreslíme trasy, sice do velké mapy, ale to nám nevadí. Vychází nám HOTELLTC? Jo tady to je, tak vyrážíme.

Golgota

Na toto stanoviště nemám až tak dobré vzpomínky, na snad kvůli šifře, či zimě. Ozvala se tu velká začátečnická chyba, a to nedostatek světla. Už nám zbývala pouze jedna solidně svítící čelovka, příjemné nebylo ani vlhko a blízká rušná silnice. Naopak vyplatily se dvě mapy, takže jsme nemuseli při zakreslování neustále otáčet mapu (pouze Radim s čelovkou neustále otáčel hlavu). Najít ulice a konkrétní průsečíky nebyl problém, pouze se nám nevyplatilo, že jsme se soustředili, více než na průsečíky, na celkové obrazce tvořené z ulic. Ty nám připomínaly různé útvary (např. souhvězdí…). No, došlo i na nápovědy… opět…, ale k výsledku jsme nakonec dostali. Jo s některými šiframi je kříž. Stejně jako jiné týmy nás překvapila vzdálenost, a pro jistotu jsme volali ještě jednou - jestli jsme na dobré cestě.

Rovnováha

Konečně jsme si s něčím poradili i bez nápovědy. Větší problém spíš byl tu šifru najít . O tom, že tady to bude jednodušší, nás přesvědčil nedostatek týmů v okolí. Než jsme dorazili, stihlo se rozednít a vyřešil se nám tím problém s nedostatkem světla. Plni elánu míříme k mateřídouškám.

Mateřídoušky za dvacetikoruny

První pohled na šifru nám zkazil nadšení… na slovní šifry nebyly od stanoviště 7 dobré vzpomínky. No nic jdeme do toho, počet týmů v okolí nám dává jasně najevo, že tady to jednoduché nebude. Náskok našich konkurentů Holek z ČeskýSkaTře je skoro čtyři hodiny… Mates vyměknul a půjčuje spacák všem (rozložený ). Já bych psa půjčila také, ale nikdo ho nechce, i když je to jediný člen, který má ještě nějakou energii a možná i schopnost luštit. Během usínání luštíme (nebo naopak?). Mimo jiné například počítáme, kolik úhlů je na dvacetikoruně, naštěstí jednu máme sebou. Dopadlo to, jak dopadlo, telefonujeme o všechny nápovědy a po té i pro řešení. A já až asi po sedmi dnech našla odvahu, se na tu šifru podívat a pochopit ji (přesto, že jsme si v cíli počkali na závěrečné řešení). Jinak ale šifra pěkná, jen v tu chvíli nad naše síly.

Severní dvoukroková

Další zrádné stanoviště. Že máme vytáhnout propisku a kostku, nám bylo jasné hned. Ale co dál? Pořád se snažím do toho nacpat i buzolu a mapu. S pomocí nápovědy přijdeme na magnety a vypisujeme písmenka, kde jsme zaznamenali nějakou reakci. Něco dává smysl, něco ne – ale začíná to na h a je tam nějaké veve – že by poliklinika nebo hřiště ve Veverkově??? Vzhledem k tomu, že jsme vytvořili alternativní postup, nás další nápověda spíše zmátla (kutálíme kostku po mapě, dohadujeme co je „centrum H“). No nic Veverkova není daleko, vyrážíme.

Čtverečky

Vzhledem k tomu, že v okolí nevidíme nikoho luštit, začínáme být neklidní. Ale jsme na správné stopě. Chvilku se opět ve dvojicích díváme na hodně zvláštní šifru, skaut Radim si na něco vzpomněl, aha tak to není ono. Přesto za poměrně krátkou chvíli zkoušíme zdánlivý nesmysl – dotáhnout prázdné čtverečky na folii. S Radimem ukazujeme čísla klukům u druhého papíru a dále pozorujeme písmenka, řešení nás napadlo po pár minutách současně.

Zeměkostka

Konečně můj oblíbený zeměpis, na který jsem se celou hru těšila. Vypisuju písmenka, začíná to ASIJ_K_ - hm, že by z toho byla slova ASI JAKO? Nechci se smířit s tím, že jsem na špatné stopě a přesvědčuju sama sebe, že sedmé slovo bude Omán, i když vím, že to je nesmysl. No nakonec se výsledku doluštíme a přemýšlíme nad Asijskou hlubinou – po různých verzích – jakože hledáme na mapě v okolí cosi, co souvisí se jménem Marie (Mariánský příkop) nebo že se chystáme vypravit zpátky k Obřímu akváriu, voláme o poslední nápovědu. Oloupeme zeměkostku (po tom, co nám nešla rozebrat) a spěcháme k cíli.

V cíli

Dorážíme do cíle, bohužel naše pocity se různí (já s Matesem cítíme úlevu, Radim s Peťom únavu a pes spoustu drobků na zemi), takže si ještě dáme 4 kola empatie – na poděkování pro organizátory jsme se shodli nakonec jednoznačně. Oveč s Terezkou už na nás několik hodin čekají, sdělujeme dojmy a zůstáváme až do samotného konce.

A tady je pár poznatků od týmu kompletně sestaveného ze začátečníků: Není dobrý nápad shánět konkrétní mapu v den konání soutěže. Protože je to noční hra, pár světýlek s nejistou dobou svítivosti nemusí stačit. Táhnout spacák a psa není zase tak špatný nápad – obojí v noci zahřeje a se psem nemusíte po příchodu domů na vycházku. Když už kupujeme kvůli hře termosku, neměli bychom z ní vypít vše už před půlnocí.

Všechno důležité co nás napadlo k organizaci, jsme se pokusili orgům sdělit už do dotazníku. Po dnešním přečtení jejich kompletní reportáže, mi to ale nedá a musím jim ještě jednou poděkovat – nejen za úžasnou hru, ale také za ochotu u nápověd na telefonu. Přestože v počtu telefonátů máme asi rekord, měli s námi pokaždé trpělivost. Díky.