Hradecká sova 2012

Hradecká sova 2012 pohledem orga

Historie

Na začátek si dovolím zajít trochu do historie, abych uvedl na pravou míru naše motivace začít s Hradeckou sovou. Píše se rok 2004. Alča mě zve na první šifrovačku - Tmou. Bohužel koleno na tréninku vypoví službu. Alča naléha, prý Pralinky (tou dobou) nejsou tak zdatné, aby hrozil terén. Přesto odolávám a dělám dobře. Onen ročník si orgové vymysleli povinnou terénní část pro všechny včetně kopce Pasník. Dodnes si nedokážu představit, jak se o berlí škrábu na dva okolní vysoké kopce.

Za měsíc se už účastním soukromé šifrovací hry IQvend, kterou si pro sebe uspořádala parta lidí, co organizuje tábory. Šifrovačky mě začínají bavit. Na jaře roku 2005 začínám pravidelně chodit šifrovačky a sbírat první zkušenosti. Organizujeme první sovu v duchu IQvendu, tedy zážitkovku pro omezený počet známých. Vymýšlíme různé zběsilosti od kolečka, přes individuální trasy pro každý tým, rozdílné šifry na stejných stanovištích až po hodně dlouhou trasu. Hra dopadla, jak dopadla, a my si z ní bereme velmi mnoho zkušeností a ponaučení. Od důslednějšího testování až po otevření hry široké veřejnosti.

Pořád chodíme na šifrovačky a lákáme na ně další a další kamarády nováčky. Bohužel v dřívějších dobách šifrovačky nebyly tak přítulné jako ty dnešní. Vzorem byla asketická Tmou, žádné nápovědy, žádné SMS systémy, žádná řešení. Zkrátka je tu šifra, vyluštíš – jdeš dál, nevyluštíš – končíš. Po několika ne příliš lichotivých reakcích o známých nováčků jsme se rozhodli dělat školičku pro začínající týmy. Rok od roku se Hradecká sova vyvíjí a mění se jí herní schéma, od aktivit, terénních nápověd až po „lidskou“ telefonní nápovědu. Ale pořád má stejný cíl. Ukázat začínajícím hráčům kouzlo šifrovaček, neznechutit je a motivovat je, aby zkusili i další ročník a další šifrovačky. Tomu se snažíme podřídit všechno.

Ne vždy se každý nápad osvědčí a všechno se děje podle našich představ, ale celkově se podle vašich odezev docela blížíme našemu ideálu. Tým má mít možnost si vyzkoušet šifru, pokud mu nejde, má být motivován vzít si nápovědu a zkusit vyřešit šifru s ní. Dříve než celou hru vzdá, může si vzít řešení a jít zkusit další šifru, která mu třeba půjde lépe. Zkrátka nasbírat, co nejvíce zkušeností a zážitků, aby šel někdy nějakou šifrovačku znovu. A statistiky průchodů docela potvrzují, že se nám to daří. Letos z 50 týmů došlo do cíle 44 týmů a pouze 6 týmů hru vzdalo nebo ji jen nestihlo dokončit. Když se podíváte na statistiky Tmou, Bedny, Svíček atd. tak nejsou tak příznivé. Ze 200 týmů dokončí hru většinou tak maximálně do 10 týmů. Hry jsou totiž zcela jinak postavené a motivované. Pouze kvalitní a silný tým má mít možnost dojít do cíle. Slabí jedinci umírají cestou.

Hradeká sova je jiná, i slabý tým má šanci dojít do cíle. Času má na to dost, šifry se snažíme dělat ne zbytečně komplikované, na vše je nápověda a řešení. Občas se inspirujeme nápadem, který byl na jiné šifrovačce, protože se nám líbil, je otestovaný a využívá například obecně používaný postup, se kterým se hráči mohou setkat na dalších šifrovačkach. Tiše předpokládáme, že průnik našich týmů a týmů, které dochází na poslední stanoviště Tmou je zanedbatelný.

Už nějaký ročník velmi řešíme rozdílnou úroveň týmů. Na Tmou to orgové mají z tohoto pohledu jednoduché. Hra se postaví pro nejsilnější týmy. Pravda je zde riziko, že hra bude nad síly všech týmů. Slabé týmy si to užijí, ale dokonce nedojdou, protože je vždy zarazí nějaká hodně složitá šifra. Tím, že chceme, aby i slabý tým došel do cíle, máme problémy s kvalitními týmy, které jsou schopny se umísťovat na předních pozicích náročnějších šifrovaček. Z tohoto důvodu vznikla kategorie Výzva, která měla rychlé týmy zpomalit natolik, abychom v omezeném počtu organizátorů stíhali obhospodařovat slabé týmy na ocasu startovního pole, například mít pro ně dostatečně dlouho otevřené aktivity atp. Nicméně nechceme z principu udělat Výzvu totálně neprůchodnou. Není problém vymyslet smrtící šifru, ale tím znechutíme hru středně dobrým týmům, které si chtějí vyzkoušet o něco více než je jen Pohoda.

Nechce se nám v pravidlech zakazovat účast top týmům. Ani nevím, jak bych přesně definoval kritérium, které by to posuzovalo. Posouzení asi vždy nechám na samotných týmech. Každopádně Sovu chceme dělat tak, aby byla přívětivá začátečnickým týmům a průměrným týmům. Měla by to být hra, kam se dobrý hráč odváží vzít svého kamaráda, potomka, nováčka, aby ho zasvětil do krásy šifrovaček a rozšířil tak šifrovací komunitu. Sovu primárně neděláme pro top týmy, aby ji prolítly a „slavně“ zvítězily nad týmy krátkého doletu.

Přípravy

Stejně jako každý rok, příprava začíná ihned po uskutečněném ročníku. Orgové jsou plni energie a je třeba toho využít (ani letos tomu není jinak a už vznikají pro ročník 2013 docela pěkné šifry, nápady na aktivity apod).

Orgové žijí přípravou hry celý rok. Aby nějaká sova byla, musí je příprava bavit. Proto jsme si řekli, že ročník 2012 bude terénní, využijeme rozlehlých městských lesů a zkusíme připravit hru, která se bude lišit od jiných ročníků a přinese nové výzvy pro hráče, ale hlavně pro orgy.

Poučeni z předchozího ročníku, kdy byl při přípravě problém s mapou, zajistili jsme jednotnou mapu pro všechny týmy. Trasu jsme připravili a objeli už říjnu. Cíl jsme dopředu napevno nedohadovali, jen odhadli, že si ho dokážeme pronajmout. Pomalinku nastávala zima a my už jsme měli trasu a hotovo přes půl šifer. Že by přípravy letos proběhly konečně bez komplikací?

V zimní komunikaci zaniklo, že vyhlídnutý cíl nedokážeme zajistit. Na to se přišlo až na jaře. Mezitím moje staré házenkářské koleno nevydrželo volejbálek. Moje jarní šifrovací sezóna se zhroutila do jediného startu na Bedně a to ještě za podpory berlí. Zároveň se s ortézou a berlemi špatně objíždí terén. Naštěstí mě kluci zaskočili a rázem brázdí lesem a hledají novou trasu. Mezitím Gee běhá od čerta k ďáblu a snaží se najít nějaký vhodný cíl. A kluci jezdí a mění, tak jak se průběžně cíl mění. Vypadá to, že trasa určitě nebude odhadnutelná, protože ani orgové netuší, kam směřuje. Léto klepe na dveře a my konečně máme terénní trasu. Proti původní optimální verzi už není tak pěkná a hlavně se nějak protáhla. Ale už není čas ji celou zahodit a udělat znova. Spousta šifer už je udělaných a předělávání by dalo hodně práce a času.

Začínají prázdniny, hra je skoro celá připravená a až na jednu, dvě šifry jsme schopni je poslat testerům. Odjíždíme na prodloužené volno na chalupu.

Matka příroda

Na radaru pozoruji, jak se na Hradec žene jedna bouřka od východu a druhá od západu. Nepotkali se u Kolína, ale u Hradce a byla z toho mela. Odnesl to nejen Zuzančin domeček, ale i Rock for People. Ještě, že nebyla Sova.

Postupně se ukazuje, že mimo domečku, který jsem zase složil, to odnesly i hradecké lesy. A to takovým způsobem, že jsou uzavřené pro veřejnost, policie pokutuje vstup a nikdo neví, kdy se kalamita podaří odstranit.

Nikomu se nechce dokončovat zbylé šifry pro testování. Co kdyby se dělala zbytečná práce. A tak obesíláme město, lesy a ptáme se na předběžné odhady. Nikdo nic přesně neví. Dáváme si limit do konce července, kdy se definitivně musíme rozhodnout, jak to bude s terénní trasou. Na schůzce podle mapy aspoň nastíníme možnou městskou trasu. Pro ročník 2013 jsme měli vymyšlenou „průmyslovou“ trasu nevábnými částmi Hradce, které mají tu výhodu, že tam Sova ještě nebyla.

Nevydržím to a koncem července hledám novou trasu ve městě. Proti mapě a street view ji musím dost ohýbat. Tam, kde měl být parčík pro aktivity je prudká oplocená stráň, na některých místech nevím, kde schovat stanoviště, tak aby ho nevykradli a když omylem projedu stanovým městečkem bezdomovců, trasa se radikálně mění. Cílem volíme opět školu Sever, protože díky kontaktům víme, že tam cíl může být.

Trasa je na světě a koukáme se na šifry. Bohužel asi 4 nejdou zcela použít, protože jsou různě navázány na terénní trasu. Zbytkem šifer se musí hodně zamíchat a trochu přiohnout, aby šly použít na nová stanoviště městké trasy. Každopádně všechny se musí předělat. Orgové odjíždí na dovolené, žení se a mají podobné kratochvíle. Šifry si předělávám a vymýšlím defakto sám a čas tlačí a tlačí. Občas mi někdo ve volných chvílích pomůže, takže v půli srpna máme k dispozici první verze, které posíláme testerům. Testují kvalitně a zasypávají mě připomínkami na vylepšení, eliminaci slepých uliček a nalezenými chybami. Dokonce poslední týden po tisku najdou fatální chybu ve 4. Tímto jim znovu děkuji, protože odvedli velmi dobrou práci a ostatním pomohli připravit kvalitní hru.

Poslední týden přípravy vrcholí, tisknou se šifry, ladí se aktivity, vytváří se osmá šifra (Fíťovi přezdíváme feťák a jeho přichod je cítit minuty dopředu), nakupuje se občerstvení a objednávají dorty atp.

Hra

Pár hodin před startem se scházíme u nás doma, abychom si rozdělili úkoly, materiál a aby nápověda dostala správné instrukce.

Cyklospojky vyráží napřed rozmístit stanoviště 3 a 4. Zbytek valí na start autem. Startujeme na parkovišti u Hypernovy. Přichází týmy a registrují se. Omlouvá se pouze jeden tým, takže nakonec se hry účastní rovná půl stovka týmů.

Odbila půl pátá, v krátkosti vysvětluji pravidla a zahajuji hru. Týmy rozbalí obálky a probírají se šipkami a obrázky. Jak čas běží a odchází týmy, vyvěšujeme nápovědy. Volíme je tak, abychom střední týmy neochudili o možnost luštění a slabým týmům trochu pomohli. Pořadí jsme volili správně, protože o každém vyvěšení (později oznamovaném Zuzkou, kterou megafon baví), se ozývají zoufalé výkřiky, že tohle už všichni dávno vědí. Po dvou hodinách poslední týmy donutíme, aby si šifru doluštily a šly na další stanoviště, které hlídal Petr.

Když odchází první týmy, odjíždí Gee připravovat aktivity, tak aby rychlé týmy měly všechno připravené. Samotné aktivity mnohokrát měnily svoji podobu a úlohy, tak jak se měnila trasa. Nakonec si je připravila celé Gee, takže všechnu chválu pějte na ni.

Po uzavření startu odvážím nápovědu k nám domů a vracím se pomáhat na aktivity. Stíhám to ještě za světla a už jsou tam první týmy. Vše funguje kupodivu v pohodě. Fronty se skoro netvoří. Týmy přichází a odchází a největším problémem je poznávačka. Kupodivu jeden tým táhne „naši rodinnou“ tábornickou knížku, kde jsou i kytičky, takže poslední písmenko klíče dávají. Holt Hradec je malý.

Blíží se půlnoc a já začínám svolávat poslední týmy na aktivity, které potřebujeme pomalinku uzavřít. Jednak jsou orgové potřeba jinde (cyklisti už dávno odjeli na rozvoz dalších stanovišť), jednak nechceme příliš rušit noční klid a hlavně musíme konečně nechat odpočinout jednomu psovi, který bez přestávky štěkal od prvního příjezdu orgů a až do jejich odchodu.

Cyklospojky hlásí katastrofální informace. Ještě nemáme poslední týmy na aktivitách a Potrati se blíží na 13. šifru. Letošní sova měla mít jednoduché šifry a dlouhou terénní část. Bohužel trasa se drasticky zkrátila a šifry jednoduché zůstaly. Aktivity musí běžet ještě hodinu, cyklisti jsou někdy na trase- Nedoufám, že 13 a 14 poTraty zadrží (nejsou tak postavené a silný tým je za pár minut dokáže prorazit). Musíme vymýšlet alternativní postup, cyklisti u cíle vyvěšují papír, že se má volat pro otevření cíle. Já ponechávám Gee a zbytky pěších orgů na pospas aktivitám, jedu pro orgy, co zajišťují nápovědu, abychom se přesunuli do cíle, dříve než jsem předpokládal. Cestou do cíle si opět k mému velkému pobavení hrajeme na pojízdnou telekomunikační centrálu. Otvíráme cíl a kupodivu 13 zafungovala a přední týmy Výzvy pozdržela do té doby, než jsme stihli otevřít cíl.

Přichází poTrati. Já poletuji po škole, takže jim Bigbaz vydává cílovou šifru. Kupodivu jim trvá dost dlouho. Řeší správně, ale lezou jim z toho nesmysly. Poslední šifru jsem dodělával poslední noc před sovou, kdy se mi sešly všechny výtisky šifer. Každá tiskárna tiskne jinak a přesnost je u této šifry podstatná. Na chodbě si ověřuji, že všechno mám v pořádku. Konečně přicházím na to, že poTrati dostali omylem místo zadání, přímo řešení, kde je napsáno, jak se to má řešit. Tento odstavec rozhodil kolečka, takže opravdu dostávají nesmysly. V rychlosti dostávají správné zadání a za chvíli kreslí sovy. Protože mají nápovědu, musíme čekat, zda nebude někdo rychlejší.

Přichází další týmy Výzvy. Trochu trnu, že jestli budou rychlejší, jak budeme řešit průšvih se špatně vydanou šifrou. Naštěstí pro poTraty a nás jsou další týmy pomalejší, takže se všechno zahrálo do autu.

Přichází Bludný kořen a za nějakou tu minutu je jasné, že je první v kategorii Pohoda.

Po chvíli volá tým, že je vykradené stanoviště 9. Posílám tam Gee, aby dovezla náhradní výtisky a stanoviště chvilku hlídala, než projde většina týmů. Mezitím jsou známy první tři místa Výzvy, takže je vyhlásíme, aby rychlíci mohli jít spát. Ráno tu začíná být docela živo. Týmy přichází, luští, občerstvují se a odchází. S obdivem sleduji Bubáka, který dobrovolně převzal všechny nápovědy a řešení. Tou dobou jsou orgové většinou totálně utahání, takže většinou nikdo už nechce telefon ani vidět. Protože PHX už dva roky slibuje program pro vyhodnocování pořadí a dosud nedodal žádnou funkční verzi, Kosťa čaruje se svoji mega výsledovkou. Postupně víme i vítěze Pohody. Protože je i Kosťa je člověk, přehlédla se a poslala tým na třetím místě domů. Vyhlašujeme tedy aspoň první dvě místa. Když už chci poslat SMS týmu, že je třetí, přichází s další informací, že třetí jsou vlastně Koumáci. SMS tedy posílám jim.

Poklidné ospalé dopoledne vyruší už jen dvě události. Jednak došly zadání na stanovišti 8. I přes drobnou rezervu nestačily pro zadní týmy. Gimli to na kole vyřeší a preventivně kontroluje 9.

Tým kolibří křik odchází domů a po marných snachách probudit jednu svoji hráčku ji tu nechávají na pospas. Bohužel holčina je natolik unavená, že různě padá, mlátí sebou a nedokážeme s ní komunikovat. Protože neznáme její zdravotní stav, pro jistotu voláme záchranku a přivoláme tým, aby se o ni postaral. Nakonec všechno dopadlo dobře.

Před polednem dorazili Koumáci, dostávají diplomy a trička. Pomalu balíme cíl a vyrážíme k domovu. Cestou se stavujeme posbírat stanoviště a zjišťujeme, že někdo opětovně vykradl 9. Rouru naštěstí nechal a vykradené papíry už nikomu nechybí. Během následujícího týdne dáváme dohromady výsledovku. Bohužel Kosťa si odvezla záznamy o všech nápovědách a řešeních do Prahy a mně zůstaly pouze vrcholové knížky. To a chybějící program od PHX opět protáhl vyhlášení konečných výsledků o pár dní. Tohle budeme muset do příštího ročníku změnit.

Příští rok

Týden po Sově proběhlo poSoví setkání. Předcházela ho první orgovská schůzka. Pořád ještě chceme zkusit na příští ročník udělat terénní hru. Máme cíl, máme několik šifer, máme vytipovaná místa na stanoviště. Nakonec díky vichřici máme i dostatek času, abychom se mrkli znovu na trasu a případně ji trochu poupravili (v lesích jsme zatím ještě nebyli, takže nevím, co nás čeká za překvapení).

Začínáme přemýšlet, jak bude vypadat jubilejní desátý ročník. V kofolovém opojení padla i myšlenka dvou denní sovy ;-)

Komentáře k šifrám

1. Myšlenková mapa

Spolu se změnou trasy nám zmizela i úvodní šifra. Tuhle šifru jsme si v obměného podobě vyzkoušeli loni na Dnem. Má příjemné vlastnosti pro úvodní šifru. Trvá relativně dlouho, po celou dobu je co dělat, nás bavila a má potenciál roztrhat startovní pole. To se nakonec potvrdilo.

První verze šifry vznikla prokřížením dvou myšlenkových map orgů. Při každém testování se mapa vylepšovala (vynechání a přidání uzlů), tak aby se do různých částí šlo dostat z více míst, aby se většina částí používala pro heslo atp.

Omalovánky

Jedna ze zimních šifer. Po úvodním nápadu na vymalovávané proužkované šifry nakonec byla vybrána nejjednodušší verze se čtením písmenek. I tato šifra prošla několika koly ladění, které se spíše týkalo estetické podobě než principu.

3. Ode zdi ke zdi

Další rychlá šifra. Inspirací byla jedna z nových písniček Jarky Nohavici. Hádejte, které.

4. Doplňovačka

Po změně trasy se tato šifra několikrát předělávala. Průběžně docházelo k ladění matematických vzorců.

Protože oboje testeři dávali šifru okolo 5 minut a šifra byla zařazena do trasy, kdy ji předcházel dlouhý přesun a následoval dlouhý přesun rozhodli jsme se šifru ztížit pomocí jednoznačně definované překřížení přes římská čísla.

Testeři pracovali i v poslední týden a narazili na podstatnou chybu. Proto se šifra musela na poslední chvíli opravovat a tisknout mimo hlavní tisk.

5. Aktivity

Aktivity se neustále měnily. A to hlavně po změně trasy. Aktivity si vzala na starostí Gee a z mého pohledu se povedly. Docela nás překvapila rychlost skládání Hanoiské věže. Na papíře to vypadalo na pár minut. Nakonec jsme museli stanovit limit 40 vteřin, aby to byla vůbec nějaká výzva.

Nejtěžší byla poznávačka, ale na schvál jsme ji udělali těžší, aby si tým mohl vyzkoušet zpětné dolušťování jednoho písmenka klíče.

Zvláštní ocenění patří i Alče za vymyšlení antihaluzícího hesla.

5a. Ocásky

První nápad byl na hledání rozdílů mezi dvěma sousedními morseovkovými znaky v morseovkovém stromě.

Dlouho se ladilo zadání dvou písmenek. Nakonec padla volba na tajenku.

Perličkou může být teoretický postup Lehké demence. Jeden z hráčů věděl o jediné lísce v okolí a kupodivu to byla ta pravá. To si ověřili až korektním vyluštěním šifry.

5b. Fragmenty PÍSMEN

Z mémo pohledu jedna z nejhežčích šifer letošního ročníku. Původní verze bez malých písmen byla neluštitelná. V dalších verzích jsme ji obohatili o nápovědu v malých písmenkách a já se přestál bát ji zařadit.

Před hrou jsem ji považoval za největšího zabijáka, ale ukázalo se, že ji zastoupily jiné šifry.

5c. Obdelníky s tečkou

Původní název byl telefon komorkowy. Název pro výzvu byl až napovídají, tak jsme ho změnili na univerzální nemastný a neslaný.

Nepředpokládali jsme, že na Výzvě bude dělat problémy. Ale proč by na Výzvě musely být samé smrťáky ;-)

6. Venouškovy stožáry

Jedna z prvních šifer založená na zajímavém videu na youtube. Princip s mrakodrapy jsem měl vymyšlený již někdy v říjnu. Účast na Tmou mi vnukla myšlenku na jednoznačné umístění stožárů pomocí Vénnových diagramů. Na Tmou se používaly v jiném principu, ale přesto některým testerům připadala známá.

Po změně trasy se nedařilo dlouho šifru umístit. Stanoviště na 8 znaků v dané části trasy. Nakonec jsem si neelegantně pomohl pomocí přidaného A.

7. Prsty

Touhle hříčkou jsme se bavili už na gymlu. Šifra neměla být záseková. Dokonce se prý objevila i na jiných šifrovačkách.

8. sv. Florián

Loni nás fascinovala pyromanská tendence hráčů sovy. Podpalují všechno. Prvním nápadem byla šifra, která okamžitě vzplane. To by mohlo být v lesích nebezpečné. Společné použití ohně a vody vznikla inspirací při luštění jedné šifry na iNule.

Dlouho trvalo udělat fungující prototyp. Impregnace má tendenci stékat, slývat se, dělat viditelné mapy na papíře apod. To se nakonec povedlo vyladit do té podoby, že při luštění s ní většina týmů neměla problémy. Naopak se ukázalo, že klasický neviditelný inkoust - kyselina citrónová dělá týmům problém. Teploty, kdy se objeví písmo a kdy vzplane papír nejsou příliš odlišné.

Každý rok záhadným způsobem vznikne šifra, která je velmi náročná na výrobu. Letos to byla tato. Vytvoření všech kopií zabralo až 15 člověkohodin. Chudák Fíťa byl cítit impregnací snad i několik dní.

9. Čtverce

Tato šifra vznikla jako poslední. Přišel s ní PHX. Nakonec se ukázalo, že v inverzní podobě byla i náši databázi myšlenek. Dlouho jsme přemýšleli, jak tento zajímavý font zabudovat do nějaké šifry.

Nakonec převládla škodolibá myšlenka nechat vše v otevřené podobě. Kdo vidí, jde dál. Zbytek se utápí v analýzách čtverečků.

10. WOK pln DRUG

Nakonec jedna z nejtěžších šifer. Písmenka v grafické podobě jsou komprimována pomocí morseovkových znaků.

11. Spirála

Inspirací byl obrázek, kde bylo pí kódováno kruhem v obilí. To se nám dělat nechtělo, protože nevlastníme pole :-)

12. Šachy

Dlouho se řešilo, jak napovědět na správný postup, vykreslení ohrožených polí. Nakonec jsme to udělali nesmyslnými šachovými partiemi.

13. Čínština

Opět jedna z mých oblíbených šifer. Může za to hlavně podoba nápovědního textu, který kombinuje latinku a čínské znaky. Výroba sice byla těžší, ale podle mě stála za to.

14. Pískej píseň v pískovišti

Finální podoba šifry měla hlavně zamezit haluzení. Po zkušenostech z minulých ročníku jsme v cíli důsledně kontrolovali správný postup luštění šifry.

Na původní trase jsme použili jen část hymny. Nakonec se nám povedlo použít přesně celou hymnu.

15. Děrovaná

Finální podoba vznikala večer před sovou. Teprve tehdy se mi do ruky dostaly všechny vytištěné předchozí šifry. A opět jsem si ověřil, že každá tiskárna si tiskne, tak jak chce a přesné rozměry jsou proměnlivé.

Dost dlouho trvalo i vymyšlení posledního hesla, protože u spousty šifer je pouze název šifry a zbytek je grafický. Navíc se dírky nemohou přes šifry opakovat.

Za orgy sepsal Martin