Hradecká sova 2013

Přípravy

Loňská vichřice poničila lesy a Sova se konala v Hradci. Nám však zůstala trasa, chuť udělat terénní šifrovačku a několik málo šifer, které nešly v Hradci použít. Nemuseli jsme začínat od nuly.

Loňská trasa začínala na Stříbrném rybníku, motala se okolo Svinar, aktivity měly být v Osadě vycházejícího slunce, výzva šla okolo Bělče a spojovala se na letošním 4 stanovišti a pak směřovala okolo Výskytu ke krytému dubu. Trasa se nám ale neustále měnila pod rukama. Původně měl být cíl u Stříbrného rybníku, pak se přestěhoval k Mlýnskému rybníku, potom přímo do Bělče, Krňovic, Štěnkova až nakonec dosáhl Třebechovic. A i tady až na podruhé vyšla základní škola. S tím, jak se cíl stěhoval, se předělával i konec trasy. Nakonec jsme od krytého dubu měli asi 3 různé alternativy pokračování trasy.

Podle toho taky ta trasa vypadala. Měla velmi dlouhé přesuny a to ne vždy pěkně po cestách. Moc se nám nelíbala, jen nikdo neměl odvahu vše zbořit začít znovu a lépe. To za nás nakonec udělala vichřice. A roční odklad si myslím, byl ku prospěchu věci.

Původní trasu jsme použít nemohli. Už proto, že lesy okolo Svinar jsou dost poničené. Například aktivity se původně měly konat na pódiu mezi zalesněnou osadou. Teď by byly uprostřed paseky. Nakonec jsme v rámci zkrácení a zkrášlení trasy rozhodli, že hráče dovezeme co nejblíže lesu a startovat se bude v Bělči. Novou trasu jsme poskládali z vytipovaných stanovišť, kterých jsme měli opravdu hodně. Výzvu jsme posunuli k Bělečku. Díky dvouletému průzkumu už v listopadu byla trasa hotová a pak se skoro nezměnila.

Při cyklistických výletech jsme zjistili, že KČT mapa není zrovna z nejpodrobnějších, a proto jsme přidali i mapu lesů. Ta sice zase nezasahovala do celé trasy a chyběly na ní kóty, ale byla podrobnější. Používat dvě mapy není optimální, ale sehnat lepší mapu se nám nepodařilo.

Postupně se během roku začaly rodit nápady na nové šifry a Sova dostávala svoji podobu. Občas se nějaká šifra někam posunula, některá se ponechali do příštího roku.

Přes prázdniny proběhlo několik kol testování. Opravili jsme vždy chyby a nejasnosti a hurá na další kolo. Ale takhle to nejde dělat do nekonečna, protože pravým testem je vlastně až samotná hra. U nějakých šifer panovaly nejistoty, ale termín sovy se blížil. Nějaké se vyplnily, nějaké zase ne.

Petr se dost natrápil s výrobou velkého děrovače. Neustále se mu zasekával a křížil a pro jeho zmáčknutí byla třeba síla jednoho menšího slona. Nakonec vše vyřešil, i když podle popisů v emailu jsem měl pocit, že vyrábí velkou nebezpečnou hračku, která je schopná utrhnout prst. To se naštěstí nestalo a děrovačka fungovala bez velkých problémů.

Poslední perličkou z příprav je nápis na dortech pro vítěze. V cukrárně určitě hráli tichou poštu. Protože se nám Vyhoukaná Soňa nelíbí, ponecháváme jméno hry a nápisy opravujeme.

Hra

Počasí nám docela v té mizérii okolních dnů vychází. Opalovačka nebude, ale aspoň nebude souvisle pršet.

Orgové se schází dopoledne před registrací, cyklisti lehce promočeni posledním deštíkem, a plníme trubky šiframi, vytváříme hromady materiálu, který je třeba dopravit na registraci, start, Olšinu a do cíle.

Registrace frčí, neprší a dokonce před 3 hodinou jsou zaregistrovány všechny týmy. Vedoucí přesunu Petr neodhadne davy, a tak první autobus jede relativně nenatřískány a do toho druhého se naštěstí zbytek vešel. Sice prý kloubák málem nevyjel nadjezd nad Pospíšilkou, ale nestalo se tak a my jsme mohli odstartovat. Mezitím část orgů chystá aktivity, část rozváží první šifry a část se chystá na nápovědy.

Start je vlažný a část týmů se ohřívá a rozjíždí v hospodě. Po pár minutách se trousí týmy a chtějí jít někam na sever do polí a hospod. Objevily šifřičky a jdou na bydliště orgů. Tohle testeři ani orgové nepředpokládali. Proto rychle na vyvěšované nápovědy dopisuji upřesnění o vzdálenosti dalšího stanoviště. Tím ulehčuji luštění, ale zabraňuji zbytečným procházkám. Nám se totiž nehodí, aby se týmy v noci vracely na start. Scénář hry by se narušil. Terénní šifrovačka je totiž složitější na logistiku než městská Všude je setsakra daleko, autem se člověk dostane jen na pár stanovišť. Opomenutí nějaké věci znamená hodinové přesuny autem, nehledě na to, že se vše musí po hře posbírat a uklidit. A orgové na kolech jsou jen lidi. Tedy výjimku tvoří Martin, který dobrovolně po lesích za Sovu najel 140km. Tímto ho obdivuji a děkuji.

První tým, n či pí? odchází asi po tři čtvrtě hodině a vypadá, že správným směrem. Postupně se trousí další a další týmy a my zrychlujeme vyvěšování nápověd. Za dvě hodiny po startu (15:36) donutím vyřešit první šifru všechny zbylé týmy.

Mezitím nápovědky žhaví telefony. Dvojka byla původně výzvová šifra. Bohužel kótu 255 člověk jen tak nepřemístí. Proto jsme se snažili ji udělat co nejjednodušší, ale přesto zůstala nápadová. Někomu sedla, někomu už ne.

Od orgů na trati dostávám informace, že některé týmy bloudí a chodí v kruhu. Přemýšlím, jak moc je drsné pravidlo o zákazu GPSky. Ale protože do cíle došla většina, tak se s tím nakonec týmy vyrovnaly. Aspoň nějaké.

Přijíždím k aktivitám. Akorát se stihly dodělat, než dorazily první týmy, N či pí a Spící volové. Aktivity dělají rychle, Spícím volům stačí 3 čáry a mizí, odmítají se zdržovat buřty a špízy. Prý jim stačila jedna čára, a pak si to jen ověřovali. N či pí se nechávají přesvědčit k buřtu na cestu. Oba týmy se přehání a mizí směr kóta Vrchboř. Pak je dlouho klid a je čas i na buřta pro orgy, než dorazí hlavní dav. Na aktivitách jsem si všiml docela silné závislosti mezi pořadím týmu a jeho ochotou strávit nějaký čas jídlem. Spící volové snad ani neochutnali a poslední tým, který zažil aktivity, spořádal 14 buřtů a odmítal se hnout od ohně a jídla.

Aktivity běží relativně bez problému. Hlavně díky tomu, že jich je spousta samoobslužných a tak na rozdíl od jiných let nemáme problém vysílat cyklisty na rozmísťování další a dalších šifer.

Ve 2 ráno balíme aktivity, protože jako loni se první hráči blíží k cíli. Dvou týmům, které zatím nedorazily na 6, necháváme mapky s umístěním 7. stanoviště. Gimli a PHX jsou již v cíli, Na Olšině se balí a já jedu pro nápovědky, které je třeba přemístit do cíle. Nahemuji dvě auta občerstvením a nápovědkami a jede se. Cestou pořád někdo chce řešení nebo nápovědy. Zastavit nás policie, tak se asi dost pobaví.

3:01 přichází Spící Volové, cvakneme jim jízdenku. Odmítají uvěřit původnímu řešení devíti devítek na devátém ročníku a snaží se díry napasovat na 9. šifru. Když to udělají i Havrani, tak Petr přestaví děrovač na telefonní číslo. To už pak většinou třeba i s nápovědou funguje.

Postupně přichází týmy, cvaknou si jízdenku a luští. Tu a tam vyhlásíme vítěze, když už tedy spěchají na vlak. Dopoledne orgové většinou stráví v Sokolovně. Ano v Sokolovně, protože původně dohodnutá škola v pondělí před startem padá. I když jsme ji 3x potvrzovali, stejně jsme se nedostali do kalendáře pana ředitele. Aspoň, že nám pak sehnal Sokolovnu. Sice mě to stálo ve středu večer předělávku 14. šifry, ale povedlo se. Tím jsem ukončil sérii změn cíle terénní sovy a pevně doufám, že si to už nikdy nezopakuji. Přeci jen vystřídat 8 cílů na jednu hru už je docela dost.

Ještě jednu věc orgové mimo telefonátů v Sokolovně dělali, snažili se sestavovat pořadí týmů. Pravidla máme totiž komplikovaná. Na Tmou, kdo dorazí první je vítěz. U nás tomu tak nemusí být. Loni jsme to ještě jeli na papírech. Zlaté papíry. Kosťa se svoji A2 čarovala a dávala výsledky. Pro letošek jsme si řekli, že vyhodnocení sjedeme na počítači. Programu se ujal bakalář, který si na tom udělal titul. Bohužel výsledek se mi dostal do rukou asi týden před sovou a já zjišťuji, že je plný chyb a nemá základní funkce. Nikdy nenechávej testování na poslední chvíli. Gimli se snaží program upravit k obrazu našemu a mě chytne panika a zbastlím skript. Výsledkem je výpočetní středisko, kdy dva orgové zadávají data a další dva orgové ladí a snaží se dopracovat ke stejným výsledkům. Nakonec se to podaří a můžeme vyhlašovat.

Před 12 přichází dav týmů, někteří mají vyluštěné sudoku někteří ne. Zuřivě se luští a napovídá. Přesto 3 týmy zůstaly před branou a na 15 jim nezbyl čas. Škoda, dopadly by docela dobře. Odbíjí 12, vítězové jsou vyhlášeni, ukazujeme šifry, hráči dojídají občerstvení a pak rychle mizí na vlak. Orgové uklízí, cyklisti si jedou objet zbylé trubky a sova pomalu končí.

Ze srdce mi padá kámen, protože všechno proti loňským ročníkům dopadlo dobře, téměř nic se nepokazilo a vše šlapalo, jak mělo. Tímto ještě jednou a určitě ne naposled děkuji všem orgům, bez kterých by sovy nebylo.

Na příští jubilejní ročník vás zve Martin

PS: asi si odpočineme od chlorofylu a budeme dýchat čerstvý městský čmoud