Po desátém loňském ročníku jsem věděl, že už nemám sílu a čas udělat další Sovu ve stejném rozsahu jako ty minulé. Dostal jsem se do krize stejně jako orgové Bedny, Paralaxy a dalších šifrovaček.
V zimě jsme se sešli s orgy, abychom rozhodli o dalším osudu Sovy. Nakonec jsme se dohodli, že by bylo škoda zahazovat 10 let historie a budeme pokračovat. Moji jedinou podmínkou bylo, že se razantně sníží pracnost na přípravu, pracnost při samotné hře a po ní. Variant bylo několik. Nakonec zvítězila denní hra. Šifer bude jen půlka, nebudou kategorie a aktivity, orgové nebudou po noci zničeni a nahradíme telefonní nápovědy za automatické. Prostě Sova nám zabere čtvrtinu času než v minulosti. Po hře musím říct, že se nám to docela povedlo a dnes si dovedu představit, že bude další ročník.
Na první a vlastně jediné schůzce jsme dali dohromady trasu i všechny šifry, protože každý měl nějaký ten nápad v zásobě. Sice se během realizace šifer ukázalo, že dvě nejdou vytvořit v požadované kvalitě a zábavnosti. Našly se za ně ovšem náhrady.
Když jsme se dohodli na denní hře, zjistili jsme, že vlastně vůbec nemáme představu, jak se bude chovat. Když už bude denní, tak jsme chtěli, aby se jí mohli účastnit i rodiny s dětmi a kočárky. Do Hradce se týmy dostanou nejdříve na 9. V 19 bude zapadat sluníčko a my nechceme, aby mladší týmy šly domů z cíle za tmy. Navíc všichni budou chtít stíhat vlak na návrat domů. Takže budeme mít 9 hodin herního času. Ze zkušeností z denních her víme, že jsou to většinou dostihy. Ten, kdo chce dojít, nesmí mít záseky, nesmí bloudit a zbytečně se na trase zdržovat. Protože jsme chtěli, aby minimálně půlka týmů dorazila do cíle, šifry nemohly být smrtící s průměrnou dobou luštění několik hodin. Proto jsem trvale odmítal návrhy testerů na různé zesložitění šifer. I když to byly velmi dobré nápady, které bych v minulých ročních dal do výzvy. Obecně mě přijde, že je daleko těžší vytvořit jednoduchou, krásnou šifru než super těžkou obludu. Do té jen přihodíte pár kroků navíc, odeberete integrované nápovědy nebo to dáte do 3D. Tyto rozhodnutí, na kterých si trvám, bohužel zapříčiní, že pár týmů s herním indexem vyšším než mají orgové prosviští bez odporu hrou během 3,5 hodin a cíl musíme otvírat dřív, než je plánováno. Budiž jim, ale dopřána tato radost.
Gimli se domluvil s Tomášem ze Sešlosti, že můžeme použít jejich mnohokrát vyzkoušený systém zpráv. Bylo ho potřeba pro potřeby Sovy trochu přizpůsobit. Mnohokrát tímto děkuji Tomášovi, že se toho zhostil a všechno běželo v naprostém pořádku. Sice jsem ještě pár dní před hrou nevěděl, jak přesně budou fungovat jednotlivé SMS, QR kódy a web přístupy, ale postupně se to doladilo.
Poslední týden nás zaskočilo tempo, jakým přibývaly registrované týmy. To jsme rozhodně nečekali. Sice nás těšilo, že i přes kotrmelec v herní koncepci, je o hru zájem. Na druhé straně jsme se začali obávat, jestli hrou nepůjde jeden prvomájový průvod. Nakonec to nebylo zase tak špatné.
Týden před hrou máme frmol. Tisknou se šifry, objednávají pomůcky Chlýftymu, urgují se neplatiči, dolaďuje se systém zpráv, shání zásoby a další dělá se hromada další neviditelné práce. Večer před hrou se všichni sejdeme a připravujeme šifry do trubek a startovních obálek.
Ráno je sice na kolo trochu zima, ale počasí nám nad míru přeje. Lepší jsme si snad ani nemohli přát. Neprší, není zima ani vedro prostě babí léto jak vyšité. Ráno dorážím na start kvůli práci o trochu déle a zjišťuji, že nikdo z orgů nečetl (G: četl, ale nepamatoval si :-)) poslední informace a jsou uvelebeni na úplně jiném místě než je šipka. Lenost vládne světem a žádný přesun nejsem schopen prosadit. Argument, že tady je přece lavička, přebil můj protiargument, že v místě šipky je asi 10 laviček. I přes tento renonc, se nové umístění startu ujímá.
Na místě mě mile překvapuje počet kočárků. Na počet vozidel vede Lehká demence se třemi kočárky a stejně jsou na tom Sojky. Jeden ze záměrů denní hry se tedy povedl. Po snad krátkém úvodu dávám signál (škoda, že jsem nepočkal na odbíjení hodin) a hra začíná. První šifra funguje velmi pěkně a roztrhává startovní pole. Na druhém stanovišti pak číhá Gimli jako helpdesk se systémem zpráv. Systém obecně řečeno funguje v pořádku. Problémy jsou se čtečkou na iPhone, která má svůj vlastní prohlížeč a je ignorováno prvotní přihlášení. Naštěstí fungují SMS zprávy. Tedy pokud je tým pošle ve správném formátu. Nakonec se podaří, že všechny týmy mají odeslaný kód z druhého stanoviště (Trosky odesílají těsně před vyzvednutím 3). Trocha statistiky. 52 % zpráv šlo přes SMS, 17 % přes QR kódy a zbytek 31 % přes web. Celých 17 % SMS nebylo validních. To je výzva do příštího roku, abychom lépe připravili manuál. Teď už konečně víme, jak to vlastně funguje.
Zatímco řešíme zasílání zpráv posledních týmů mezi 2 a 3 stanovištěm zjišťujeme, že se první týmy blíží k cíli. Naštěstí jsou lahve pověšeny, na druhém stanovišti už všichni byli, takže jsou volní orgové na otevření cíle. Během hlídání 4. stanoviště online vidíme, že “nasazení” předpovězené systémem sešlosti se docela strefilo, jen ten Kancl se nám nějak propadl. Stahujeme 3. stanoviště, průběžně se střídáme v hlídání 4. stanoviště, kontrolách trasy a vítání týmů v cíli.
Před 3. hodinou vyhlásíme vítěze, protože chtějí do hospody a na vlak. Do 6 hodiny postupně dokončují další a další týmy. Nakonec se povedlo sníst i 400 koláčků, všechnu sekanou. Jen ten chleba zbyl. Sekanou jsme okoukali na Pandě, kde se nám moc líbila. Byla vděčná a bylo s ní minimum práce. Když člověk během hry do sebe jen rychle nacpe při přesunu tatranku a kousek čokolády, něco slaného v cíli potěší.
Okolo sedmé hodiny opouštíme cíl a cestou domů uklízíme stanoviště. Pražská sekce orgů mizí a já se dávám do aktualizace webu. Musím to znovu zmínit, díky systému zpráv od Sešlosti víme, jak to všechno dopadlo, jsou k dispozici statistiky, trasa atd. V minulých ročnících dalo několik dní jen dát dohromady celkové pořadí z vrcholových knížek a záznamů z telefonických nápověd a vše ověřit. Letos poprvé bylo všechno na webu pouhé čtyři hodiny po ukončení hry. Naprosto úžasné, ještě jednou díky Tomáši.
První šifra má vždy za úkol správně rozhodit startovní pole. Pro letošek jsem vyhrabal ze šuplíků nápadů tangram. První verze měla dva samostatné tangramy, ale po prvním testování jsem to zjednodušil na jeden tangram. Testeři se obecně schodovali na tom, že už od počátku tuší, jak to funguje. Lišili se v rychlosti skládání a hádání hesla. To bylo trochu naschvál zvoleno netypické.
Z pohledu orgů se šifra chovala, jak měla první týmy odešly po 12 minutách, posledním týmům jsme řešení prozradili po 1 hodině a 15 minutách. Kvůli rozmělnění prvomájového průvodu je nedávali nápovědy a řešení přes systém.
Nápad ze šuplíku inspirovaný Krutou krůtou před pár lety. Šifra se v průběhu testování příliš neměnila, pouze se lehce ladily řecké výrazy. Některá spojení nemusela být později narozeným příliš známá, ale podle ohlasů to nebylo fatální. Testeři tuto šifru obecně označovali za nejzábavnější.
Tohle byla jedna náhradní šifra. Petr ji poslal ve dvou podobách. První jednodušší byla přesně ve stejné formě jako jedna šifra na Sově 2015. Druhá už měla podobu bludiště, při zachování stejného principu. Tu jsme použili. Až poslední tester objevil, že H v JIHU má 5 teček. Následnost mnoha teček za sebou při opravě přinesla velké komplikace, protože se pořád muselo zatáčet stejným směrem. Zpětně vidíme i drobné nedokonalosti. Myš měla být otočená správným směrem hned při startu, měla se najít ta strašně dlouhá alternativní cesta a tajenka měla obsahovat KD. Původně jsem myslel, že spousta týmů bude bude volat na Rubenu. Střelnice ovšem na plné čáře zvítězila. V pravidlech je zmínka o 3 km jako maximální vzdálenosti mezi po sobě jdoucími stanovišti. Mnoho i zkušených týmů si našla různé střelnice v lesích nebo u čističky, které jsou mnohem dál. Naštěstí zavolaly a já jsem je správně navedl.
Některé týmy v rámci urychlení svého postupu lezly přes plot. Příště to prosím nedělejte. Šifra byla těžce inspirovaná hrou Flow free na androidu. Navíc později jsem se dozvěděl, že byla použita i na Po škole. Šifra od první fáze vypadala přesně takto, pouze se ladily drobné nepřesnosti a dvojznačnosti.
Na tuto šifru Gimli udělal generátor. Princip šifry zůstal po celou dobu přípravy stejný. Nejprve se odladily chyby v některých písmenech. Pak na základě reakcí testerů jsme hodiny míto na “louce” umístily na zeď budovy. V poslední řadě se řešila kvalita tisku, aby stín nebyl kostičkovaný, ale více přirozený. U jednoho čísla stín neukazuje přesně na čárku, ale lehce mimo. To je dané tím, že semafor má 8 směrů a hodiny 12 směrů.
Nehudební orgové se dali do vytváření hudební šifry. Dlouho jsme se dohadovali, jak písničku většina lidí podle not dá. Nakonec jsme zvolili Ovčáky. Pak nastal problém, že text písničky nemá některá pěkná písmenka. Dlouho jsme hledali znění tajenky, abychom měli všechna písmenka. Proto trochu nekorektní tajenka Jurije astronauta. Prostě jsme nedokázali ani přemístěním šifry najít nic lepšího a na Ovčácích jsme si trvali, protože jsme je i my dokázali poznat.
Pak nastal problém, jaké nádoby dáme na stanoviště. Původně to měly být lahve od minirálek. Ale tam nám chyběly některé tóny. Pak to měly být plechovky s pivem. Ale při nákupu v hypermarketu jsme objevili takové skvosty jako géčko a déčko a bylo rozhodnuto pro lahve.
Nakonec jsme zavrhli i nápad na plnění lahví podle délky not, protože by to svádělo o ocucávání a pískání. Přidané zpřesnění by bylo pro někoho cestou do pekla. Příprava této šifry mi zabrala suverénně nejvíce času. Naštěstí bylo přes léto vedro. Některá piva mi dost nechutnala, ale obětoval jsem se. S déčkem mi musel pomoci i brácha :-)
Nápad na známé slovní spojení se státy mě napadl už minulý rok. Byl však použit na jiné šifrovačce, tak jsem ho nechal trochu uležet. Původně se mělo městy projíždět a to by kreslilo písmenka. Hlavní města jsou, ale špatně rozmístěna a známých slovních spojení pro různé státy není dost.
Proto jsme zvolil semafor. I tak bylo potřeba trochu cinknout mapu, aby to aspoň trochu vycházelo. Mapu jsme různě lehce deformoval, otáčel a nakonec i stěhoval hlavní města o stovky kilometrů správným směrem. Na druhou stranu jsem nechtěl, aby všechna ležela na 8 přímkách. Podle narážek na autistickou šifru jsem mapu měl cinknout ještě více. Některými směry neleží žádný stát se známým slovním spojením.
Dalším problémem je, že ustálená slovní spojení jsou nejčastější pro bývalé nebo současné mocnosti: Anglie, Francie, Španělsko, Rusko, Turecko. Ostatní země už jsou zastoupeny výrazně méně. U některých spojení je více států (vodka). Některé spojení nejsou úplně známá (aukce). Přesto jsem je musel použít.
Tohle dohromady dost limitovalo použitelná písmenka do tajenky. Na konec se povedlo, i když některým týmům šifra dělala problémy.
Předposlední šifra využívala alternativní polský kříž. Nejprve jsme použili kříž bez CH. Ale pak jsme CH zařadili, protože je v pomůckách Chlýftýmu a patřičně zpřesnili pravidla.
V cíli měla být aktivita. Ale ta se nedařila vymyslet tak, aby byla složitější, ale zároveň byla zábavná. Nakonec to byla zase klasická papírová šifra používající kódy stanovišť. Vzhledem k počtu týmů bylo dobře, že to nebyla aktivita. Určitě by se dělali fronty a v dostihové hře by to působilo jen problémy. Naschvál byla dělaná jako jednoduchá, aby týmům ke konci hry nezavřela dveře těsně před cílem.