Hradecká sova 2017

Tornáda na Sově

Sestava: Žofka, Běta, Terka, Kuba, Zbožák

Hradecká Sova je naše tradiční hra, na kterou se všichni těšíme. V sobotu ráno přijíždíme do Hradce spolu se spřátelenými „nepřáteli“ Sirénami, které naopak zažívají společný šifrovací debut. Na startu dostáváme 3 mapy Hradce z různých dob a všímáme si mj. toho, že Labe bylo v dobách dávných jakousi změtí propojených kanálů a ne jednou usměrněnou linií jako dnes. Bonbónová šifra na prezentaci potěšila zejména nejmladší z nás.

Začínáme. Holky hlásí, že na stromech jsou obrázky. Rozdělujeme se a fotíme. Já nacházím obrázek, kde na jednom kopci stojí socha Radegasta, na druhém šlape nějakej turista s otazníkem nad hlavou a jinak je kolem spousta kopců. To je přeci „Beskyde, Beskyde, …“. Scházíme se a snažíme se najít písničky i jinde. Nakonec se jako účinné ukazuje nepojmenovávat si obrázky, ale zkusit napasovat do chlívečků texty nějakých známých písniček a pak si to podle obrázků potvrdit. Začíná to jít. Když máme asi 4 nebo 5 písniček, máme už dost písmenek na to, abychom odhadli tajenku Heiliger Geist a jde se na staré náměstí.

U kostela dostáváme šifru s rytíři. První nápad se semaforem vylučujeme a obratem v podstatě čteme římská čísla, která nás odkazují zbytek opevnění za zimním stadionem.

Popis cesty biskupa vypadá opravdu jen jako popis cesty. Že by to bylo takhle primitivní? Moc se nám to nechce věřit. Ale lepší interpretaci zatím nemáme. Odhadneme polohu domnělého jižního soutoku řek kdesi na pravém břehu Labe kousek pod soutokem a vysíláme Bětu s Kubou na průzkum. Chyba lávky – historická mapa se nám nevešla na desky, a tak jsem ji přehnul vejpůl. Bohužel, ten malý proužek s opravdu jižním soutokem byl na druhé straně papíru a neměli jsme o něm tušení. Zanedlouho ti dva volají, že tam nic není. Voláme je zpět a ponořujeme se hlouběji do šifry. Zaobíráme se místními shodami a neshodami na těch 4 místech, mistrem Janem Husem a dalšími nápady. Nikam to nevede, a tak možná trochu ukvapeně berem nápovědu. Je to vlastně návod. Ale vždyť jsme to tak vlastně dělali, kruciš! Co je špatně? Už nevím, jak se to nakonec přihodilo, ale mapu nakonec zase rozevřeme a sypu si popel na hlavu. Když ještě odstraním chybu s východním/západním vrcholem Rožberku, vychází konec zahrádkářské kolonie na levém břehu Labe a jdeme. Zbytečná ztráta. Při odchodu ze stanoviště potkáváme Sirény, které sem právě přicházejí.

Další stanoviště, rarášek, trám, erb apod. Asi 2 minuty a jdeme. Okolo nás sprintují malé děti z konkurenčního týmu. Jsou rychlé, ale běží špatným směrem. Aspoň budou mít rodiče večer klid ????

Přichází těžší zadání, ale jdeme na to správně. Courier ukazuje na polohu a otočená písmenka na semafor. Jen jak ho tam nacpat? Prvotní nápad skládat písmena nad sebou nám kazí otočená elka. Žofka navrhuje si to vypsat a ukazuje se to jako dobrý nápad. Tajenka z toho leze a jdeme dál.

Na křižovatce přichází druhá a poslední mýlka východ/západ, tentokrát nijak zásadní. Šifra vypadá jako návod psaný pozpátku. Hledejte rozdíly, stačí jen dva znaky. Ze začátku pracujeme v tomto pořadí a nejdříve zkoumáme rozdíly a převádíme na morseovku. Nic z toho neleze. Přichází Alča i Martin a baví se nad tím, jak nám to nejde. Když zmizí, přichází spásná myšlenka. EU a V je přeci v morseovce to samé! A taky že jo. Vydávám pokyn k přepsání vět do morseovky a hledání rozdílů a odcházím si koupit zasloužené pivo do Billy. Když se vrátím, je téměř vyřešeno a můžeme jít dál. Kuba zjišťuje, že za 5 minut nám jede bus, tak si to trochu ulehčíme. Společně s „Prahorami“ a Broukem v hlavě se vezeme zpět do města.

Kratší procházka a jsme na dalším stanovišti. Hvězdy s osmi směry a prvočísla nekladou odpor a brzy je na světě tajenka. Takže vzhůru na Rožberk.

Na místě samém se podivujeme nad absencí jakéhokoli kopce. Vyzvedáme šifru. Žofka hlásí: „To se mi líbí, jsem v té šifře.“ Bětka hlásí: „To je přeci moje šifra ze Svíček v Turnově!“ A taky, že jo. Barvičky, vlajky, řešení je v mžiku. Jdeme dál do parku, kde jsme před pár lety slavili úspěch s plavidlem.

Devátá šifra nám dává zabrat. Snažím se týmu vnutit myšlenku, že jde o polský kříž (devět poloh puntíků + 3 hráči). Nikam to nevede. Žofka překresluje dominového hada. Pořád nic. Jak přiřadit písmena k puntíkům na kostkách? Nakonec kapitulujeme a bereme nápovědu, která je spíše návodem. Čteme tajenku ZŠ TYLOVO NÁBŘEŽÍ. Ale k tomu upřesnítko 200 m od prostředního ohybu… Váháme. Ale jsme si jisti tím, co jsme vyluštili, takže jdeme.

Ke škole přicházíme od řeky, takže ji nakonec obejdeme dokola téměř celou. O to víc nás těží, když vidíme orgy a přicházíme do cíle. Ještě vláčky a zjistit, co je zač ten Augustin a jsme v cíli.

Bylo to pěkné a zábavné, nebýt toho přehnutí mapy, mohl být výsledek ještě o něco lepší. Ale užili jsme si to a za to orgům patří veliký dík.